✓Moje Jméno Je Smrt - Zrod Lovkyně Revize

27. kapitola

Když už byli kluci převlečení. Vydali jsme se do jídelny.

Když vejdeme dovnitř. Všude samý smích a plno jídla, švédské stoly, mňam. Rychle se vrhnu na jídlo, nejsem sama, kluci mě předběhnou ani nevím jak. No jo, vývoj nad jejich rychlostí kroutím jen hlavou. Pohledem prohledávám jídelnu. Pohledem hledám Nathaniela. Stojí u okna a vedle něho nádherná holka. Je štíhlá má dlouhé hnědé vlasy v barvě čokolády. Nathaniel jí pozorně naslouchá a při to se... usmívá!? Oba vypadají, jako by nevnímali své okolí. Můj Nathaniel se usmívá tím krásný úsměvem a ne na mě!? Co to má znamenat?! Když si naberu jídlo, sednu si k ostatním. Celou dobu, ale sleduji co se děje s Nathanielem. Bere tu brunetku ke švédským stolům. Vybírá jí jídlo. Sedají si vedle sebe a celou dobu se na sebe dívají, jako na obrázek a smějí se tak nahlas, že už se za nimi začínají otáčet i ostatní. Úplně mě přejde chuť k jídlu. Odstrčím talíř.

S mého pozorování mě vytrhne Danův hlas: „Tobě dneska nechutná. Můžu to dojíst?"

Mlčky k němu posunu talíř.

„Lidi?" můj váhavý hlas, přesuší jejich konverzaci. Všichni se na mě zvědavě podívají.

„Nevíte kdo je to s Nathanielem?"

Všichni se otočí. Dafné, Marla, Dan, Mark, a i Patrik s Mel, vrtí hlavou. Ale Lukas vytřeští oči a jeho výraz, dostane skoro až zbožný výraz.

„Lidi, víte kdo to je? Páni, tak to je... páni."

Nedostává se mu slov. Všichni nedočkavě pozorujeme, jeho výraz.

Nevydržím to a vyhrknu: „No tak už mluv."

Podívá se na nás a nadšeně začne vyprávět.

„To je Nikol van Afrodité."

Nevěřícně ho přeruším: „To myslíš, jako Afrodita řecké bohyně lásky?"

Nadšeně kýve a pokračuje: „Jo je její potomek. Jako my je lovkyně a hodně lidí jí spíše zná pod její přezdívkou...," odmlčí se. Vyloženě si vychutnává, že ho všichni pozorujeme.

Zbožně zašeptá: „Stín."

Jeho slovo u ostatních vyvolá vlnu nadšení. Nechápavě koukám. To mi má jako něco říct? Ani nevím po jaké době, ale mi to přijde jako věčnost, si Dafné všimne, že nechápavě koukám z jednoho na druhého.

„Jéé, promiň. Ty vlastně nevíš, kdo to je. Je to slavná špionka. Když utočí nikdo nikdy nevím odkud, proto se jí říká Stín. Má schopnost neviditelnosti. A dokonce spolupracovala s Paulem a Serafínou, než zmizeli z povrchu zemského. Tak tomu říkáme, když skončí s lovením. Jo ty vlastně ani nevíš kdo je Serafina a Paul."

Melisa na mě třeští oči, jsem celá bíla. Otočím se na Nikolu a zvedám se ze svého místa. Ještě z dálky slyším, jak mě Melisa volá, ale nereaguji, jdu za nimi. Stojím u jejich stolu a ani mě nezaregistrují. Cítím se divně, nelíbí se mi, že Nathaniela tak uchvátila, že na mě zapomněl. Odkašlu si, když to na poprvé nezabere, zkusím to ještě jednou. Pořád nic. Nebudu tady přece ze sebe dělat šaška. Přemýšlím, jestli si mám, k nim sednou a počkat, nebo prostě odejít.

Když v tu chvíli moje myšlenky, přeruší hlas ředitele.

„Mám pro vás několik sdělení. Všichni se uklidněte a sedněte si!"

V tu chvíli mě Nathaniel zaregistruje. Usměje se na mě jako sluníčko, ale když vidí, jak se na něho mračím. Jeho úsměv pohasne. Podívá se na Nikol a na mě, zbledne. Otočím se, chci se vrátit ke svému stolu.