✓Moje Jméno Je Smrt - Zrod Lovkyně Revize

24. Kapitola

Nový Zéland

„Jsi připravená na boj?"

Sjedu ho pohledem a laškovně promluvím: „Dědečku, já vždy a všude. Tak se ukaž."

Vrhne se na mě. Je tak úžasně rychlý, že jsem ho ani neviděla. Najednou ležím na zádech a Nathaniel na mě sedí obkročmo a drží mi ruce. Ještě, že je tady žíněnka. Jinak by to dost bolelo.

„Na dědulku jsi zatraceně rychlý."

Nadzvednu pánev a snažím se ho ze sebe shodit. Ale drží mě pevně. Nahnu se k němu a políbím ho. Zrychleně dýcháme, začne mě hladit po celém těle. Opatrně skousnu jeho ret, vcucnu ho. Zasténá a snaží se mi sundat tričko. Rozpřáhnu se a dávám mu pěstí, až mu hlava odletí dozadu.

„Promiň, dědečku."

Nečekal to a já toho plně využiju. Přetočím se, až za jeho záda, snažím se mu nasadit kravatu. Když už se mi to skoro podaří, shodí mě ze sebe. Oba končíme na žíněnce a snažíme se rychle postavit. Začneme kolem sebe kroužit. Vidím, že jsem mu natrhla ret. Krev si utře do ruky a zaútočí krátkým kopem. Uskočím dozadu, nemám čas se ani zorientovat a už vykopává znova. Snažím se mu blokovat výkopy, ale je rychlí a silný. Naštěstí jsem hbitější, než on. Uskakuji ze strany do strany. Snažím se zaútočit, ale všechny moje výpady jdou do prázdna.

„Soustřeď se! Sáro, předvídej protivníkův tah a plánuj dopředu!" poučuje mě.

Zadýchaně mu oponuji: „To se ti lehko řekne, ale jsi moc dobrý."

„Ty taky, ale necháváš se ovládat emocemi, rozptyluješ se. Nesoustředíš se na cíl a ten je dostat mě na lopatky!"

„Nechci ti ublížit?"

„Ale pokud se chceš zlepšit, musíš mi ublížit. Pár modřin ještě nikoho nezabilo!"

Odhodlaně se nadechnu, vypustím všechny myšlenky. Začnu kopem mae geri napřáhnu nohu, pokrčím koleno a vší silou vykopnu. Mířím na jeho hrudník. Otočí se doleva a bokem. Uhne mi. Zároveň mě zablokuje rukou a podrazí mi nohu, na které mám těžiště. Při pádu se bouchnu do hlavy o žíněnku. Nezvedám se, vyčkávám. Napřáhne ke mně ruku, chce mi pomoc vstát. A na to přesně čekám, vykopnu ze země přímo na jeho žaludek. Hekne a odletí dozadu, rychle se zvedám. Trochu se mi motá hlava. Zaujmu pozici a čekám na jeho výpad. Začne sérii kopu mawashi geri. Obloukový kop doprava, uskočím doleva. Obloukový kop doleva, uskakuji dozadu. Otočím se kolem své osy, při tom si dřepnu, a napřaženou nohou mu podrazím nohu. Končí na zemi.

Sednu si na bobek a vydýchávám se. Nathaniel si sedne vedle mě.

„Princezno, byla si dobrá." Oba dva funíme, jako lokomotivy.

Když se oba vydýcháme. Zajdeme se napít a v mém případě i opláchnout obličej, začne mě pobízet. „Teď začneme z meditací. Tak pojď a nezdržuj! Vím, že si myslíš, že je to zbytečné, ale není."

Fuj, nesnáším meditaci. Sednu si do tureckého sedu. Narovnám se a postupně uvolňuji všechny svaly. Ruce položím na kolena dlaněmi nahoru.

Nathaniel se přidá ke mně a začne mě navádět k meditaci.

„Musíš se soustředit na dech. Co nejpomalejší nádech nosem. Kdybych ti dal před nos okvětní lístek, tak se nesmí ani hnout."

Vyprsknu smíchy. Pohoršeně se na mě podívá.

„Promiň, už se budu soustředit." Opět zavřu oči a pomalinku se nadechnu.

„Výdech, je stejně pomalí a musí navazovat na nádech."