✓Moje Jméno Je Smrt - Zrod Lovkyně Revize

43. kapitola

Když vejdeme do baru, zůstanu stát s otevřenou pusou. Patrik s Mel a Danem tančí na podium a zpívají, jako o život. Nikdy bych nevěřila, že tak hezkou píseň dokáží zazpívat tak směšně, ale s vášní. Kroutím hlavou. Chytnu zamyšleného Nathaniela za ruku a ukáži na ty tři. Jeho výraz když zjistí, že jsou to oni, stojí za to. Otevře pusu a vytřeští oči, kdyby to šlo tak mu vyletí s očních důlků až k nim. Vypadá u toho tak srandovně, že se neudržím a začnu se smát.

Hlasem plného smíchu řeknu, „Kdy ... kdyby si se vi ... viděl," lapám po dechu. „Chi, chi,  vypadáš, jako leklá ryba."

Držím se za břicho, které mě od smíchu bolí. Nathaniel se na mě podívá s lehkým úsměvem. Vezme mě za ruku a zasypává mi hřbet ruky něžnými polibky.

„Pojď, něco si objednám u baru."

Vezme mě za ruku a už míříme za barmanem. Naštěstí u barového pultu není moc lidí a ti co tam jsou pozorují, tu užasnou šou na jevišti. Radši se ani nedívám, co tam dělají. Naposledy, když jsem se tak podívala, se Mel kroutila kolem kluků, jako by byli striptérská tyč. Patrik se u toho tvářil tak vášnivě, že i kamna by se pod jeho pohledem sama rozhořela. Samozřejmě že to zkazil tím, že uprostřed písně škytl a grgnul do mikrofonu.

Už musí mít něco vypité. Protože salvy smíchu přerušuje jejich dokonalý zpěv. Ano myslím to ironicky. Nathaniel přistoupí k baru a sedne si na barovou stoličku. Hned vedle něho je ještě jedna volná. Tak si na ní vyskočím i já. Podívám se na barmana a ten hned přiskočí k nám.

„Co to bude, lidičky?"

Ujmu se slova první. Nathaniel vypadá zase duchem nepřítomně. Zírá na flašky za barmanem a ani nehne brvou.

„No, něco při čem zapomenu na to, že se zrovna mojí kamarádi zesměšňují před celým barem."

Při mých slovech se barman zadívá na podium a zakroutí hlavou. Mám chuť se tam radši ani nedívat, ale nedá mi to. Barmanovi hraje pobavení v obličeji a jsem zvědavá, co se tam děje. Když se otočím, nevěřím vlastním očím. Dan předvádí něco jako břišní tanec. Kroutí boky, ale spíš to vypadá jako nepovedené kopulační pohyby. A Mel s Patrikem kolem něho běhají jako Indiáni. Najednou jde Patrik na kolena a třese sebou jako by měl epileptický záchvat a do toho zpívá falešně refrém. Nevím, jestli se mám smát nebo brečet, ale zase jim to můžu stále připomínat.

„Tak co si dáte?" barmanův hlas přehluší i skřípavý zpěv Dana.

„Já bych chtěla něco namíchaného, hm ... třeba Mochito."

Sjede mě pohledem a pochybovačně řekne: „A dvacet jedna ti už bylo?"

„Ano."

„Tak občanku."

Začnu se hrabat v kabelce. Najednou slyším Nathaniela: „Mi dej flašku Jacka Danielse a dámě mého srdce kolu."

Naštvaně se na něj podívám a barmanovi předám falešnou občanku. Otočím se na Nathaniela a přeslazeným hlasem mu řeknu: „Ale miláčku. Pár skleniček si přece můžu dát. Hlavně když ty si bereš hned celou flašku."

Barman mi podá zpátky občanku a jde nás obsloužit. Nathaniel se ke mně nahne a do ucha mi zašeptá: „Jak to že máš občanku?"

Pokrčím rameny a tiše aby mě nikdo neslyšel, mu odpovím: „Pax má známé všude."

Jen co to dořeknu, přiřítí se Pax.

„Hej, lidi? Kde jste tak dlouho? Někteří se už stačili opít. Hej barmane ještě jedno pivo."