✓Moje Jméno Je Smrt - Zrod Lovkyně Revize

42. kapitola

Neodolám a otočím se na Nathaniela.

„Mohla bych se jít podívat tam do toho obchodu. Slibuji, že nikde jinde nepůjdu." Můj hlas je plný prosby. Podívám se na něj psíma očima.

Nathaniel se podívá, kam ukazuji. Je to takový malý zastrčený krámek. Vypadá ošuntělé, ale působí na mě příjemným dojmem.

Chvíli se rozmýšlí, ale nakonec kývne, rychle tam zamířím, než si to rozmyslí a zabrání mi v tom. Někdy je až moc opatrný. Nemyslím si, že by dneska na nás někdo zaútočil. Ještě se otočím na Mel a naznačím, kam jdu. Podívá se na mě ze zvednutým obočím. Lehce naznačím, ať jde za mnou.

Naštěstí to pochopí a zavolá na mě: „Počkej, jdu s tebou. A kam vlastně jdeme?" její zvědavý pohled bloudí po okolí. Po celé promenádě se táhnou různé obchody od Diora po pouliční obchodníky.

„Vidíš ten malý krámek s těmi hodinami. Tak tam. Mám tušení, že tam najdu dárek pro Natha."

Při vstupu se nade dveřmi rozezní zvonečky. Zní to jako cinkání perel ve skleničce. Vejdu dovnitř a zůstanu zkoprnělé stát. Jsem unešená. Všude kde se podívám jsou různé starožitnosti. Od obrazů po staré kyvadlové hodiny. Rozhlížíme se, Melisa ani nedutá a okamžitě přiskočí k vitríně plné malých ozdobných sošek.

„Podívej se ten pejsek. U Nyx ten je úplně úžasný. Vypadá jako živý."

Podívám se, na co ukazuje. Zůstanu stát z otevřenou pusou. Figurka vypadá jako živá. Je bílo hnědočerná. Mám pocit, jako by každou chvíli měl začít foukat vítr a prohrábnout mu jeho dlouhou srst. Hlavu má nakloněnou do boku a vypadá, že názorně poslouchá. Melisa se na mě podívá, v jejich očích se třpytí nadšení: „Tohle koupím Nathovi." nejistě a váhavě dodá: „Myslíš, že se mu to bude líbit?"

Uchváceným hlasem odpovím: „Určitě jo. Je překrásný...,"

,,Co to bude, děvenky?"

Zleknu se. Rychle se otočím a už už sahám po noži, až pak mi dojde, že mám na sobě šaty a nůž jsem si nevzala. Sakra. Stařík se na nás dívá z trpělivým výrazem ve tváři. Jeho vlasy jsou bíle jako sníh. Jeho tvář je poznamenaná útrapami života a přes pravou tvář se mu klikatí jizva, která, ale není na pohled nepříjemná. Spíše jako by k němu patřila. Jeho šedé oči nás pozorují s lehkou jiskrou v očích a na tváři mu hraje přívětiví úsměv. Opírá se o hůl. Najednou se pomalou chůzí vydá k nám.

„Dobrý den." zaskočeně špitnu.

Melisa je odvážnější a rychle zadrmolí: „Dobrý den. Chtěl bych se zeptat, kolik stojí tahle figurka."

Ukáže na pejska, až narazí prstem do vitríny. Vykřikne bolestí a začne z rukou třepat, jako pominutá. Rychle pokračuje: „No chtěla bych toho pejska dát kamarádovi k narozeninám."

Stařík se podívá, kde Melisa ukazuje. Celou dobu ho pozorují, něco na něm mě fascinuje.

„Dobrá volba, mladá dámo."

Jeho nakřáplí hlas mě ukolébává. Mám chuť si sednout k jeho nohám a poslouchat historky z mládí. Opatrně přistoupí k vitríně a odemkne jí. Vezme pejska do ruky a předá ho Mel, aby se na něj mohla pořádně podívat. Mel si ho prohlíží z každé strany. Je jím vyloženě okouzlená. Staříkův pohled spočine na mě.

„A co vy slečno? Taky dárek pro kamaráda?"

Podívám se na něj a nesměle promluvím: „Ne ... pro přítele."

„Aaa, tak to budete chtít něco zvláštního. Máte nějakou představu, co byste chtěla?"

Bez zaváhaní odpovím: „Ano, chci hodinky."