✓Moje Jméno Je Smrt - Zrod Lovkyně Revize

37. kapitola

Zlekne se mě a vystrašeně se na mě podívá.

„Dneska je nejlepší den na světě. Za prvé ředitel povolil návštěvy rodinným příslušníkům. Tak že přijede mamka a za druhé Michael se vyjádřil a oficiálně spolu chodíme."

„A to je všechno," škádlím jí. Pohoršeně se na mě dívá.

„To jako myslíš vážně. Víš, jak dlouho jsem mamku neviděla." rozhodí rukama a naštvaně ke mně zamíří, asi si to chce semnou vyřídit ručně. Dám ruce před sebe a vystrašeně se přikrčím.
Roztřeseným hlasem řeknu: „Ne nebij mě ... prosím," vykouknu na ní s pod rukou. Zaraženě zůstane stát, ale když si uvědomí, že si sní, dělám srandu. Bouchne mě do ramene.

„Hej, ty jsi hrozná."

„Promiň, ale spala jsem ...," mrknu na hodiny.

„Tři hodiny tak jsem trochu mimo. Nevíš kde je Nathaniel?"
Sedne si ke mně na schod.

„Před hodinou tady proletěl. Mám ti říct, že za chvilku přijde."

Pokrčí rameny a dál to nerozvadí, má zasněný pohled. Vypadá duchem nepřítomně.

„Takže ty a Michal. No tak mluv, popisuj, přeháněj,"
povzdechne si. Na tváři jí hraje lehký úsměv. Její oči jiskří nadšením a láskou.

„Večera tedy vlastně dneska ráno, když jsme se vzbudili." otočí se na mě a vyhrkne: ,,Neuhádneš celou noc jsem mu spala s hlavou v klíně a on mě objímal," celá zčervená. „No to jsem, ale odbočila. Tak ráno se na mě podíval a rovnou na mě vybalil, že když už tedy spolu spíme tak že budeme spolu chodit." zakroutí hlavou.

Na tváři se jí objeví kouzelný úsměv. Ten jsem už hodně dlouho neviděla. Snad naposledy jak ještě chodila s Alexem. Než si to ten hošánek celé zkazil.

„Prvně jsem nevěděla, o čem to mluví a myslela si no, však víš co, ale on že se mu líbím a že něco ke mně cítí a chce mě blíže poznat. Pak tomu dal korunu tím, že jsem fakt kus k sežraní a byl by blbec, kdyby si mě nechal proklouznout mezi prsty."

Vyprsknu smíchy při představě, jak Mel na něj vyjeveně zírá a v hlavě se jí honí tisíc a jedna otázka. Škoda, že jsem u toho nebyla. To musel být pohled pro bohy. Najednou se rozrazí dveře a v nich stojí Alex.Trhnu sebou. Sakra to bude průser. Razantním krokem zamíří k Mel.

Vyštěkne: „Co je pravda na tom, že chodíš s Michaelem?!"

Melisa se na nic nevzmůže. Jen vytřeštěně zírá do jeho jiskřivých očí. Sakra teď už tu chybí jen Michael a máme problém.

„Hej Alexi," snažím se strhnout jeho pozornost na sebe.

„Ty už s Mel nemáš nic společného sám sis to posr..."

Ani to nedopovím, protože do dveří vejde Michael. Sakra, sakra, sakra.

„Mel, sluníčko ...," Michalův hlas vytočí Alexe na nejvyšší míru. Naštvaně se otočí a rozběhne se k němu.

„Hej co je ...," víc nestihne říct. Dostane od Alexe takovou ránu pěstí, že vylomí zavřené venkovní dveře.

„Ona je moje jasné!!! Dej od ní ruce pryč!" zařve, až mi zalehne v uších. Jeho hlas je plný zloby a odhodlání jí získat zpátky.

Začnu se zvedat, když vidím naštvaného Michaela vběhnout zpátky. Zamává rukama, něco zašeptá a vyšle tlakovou vlnu, na naštvaného Alexe. Vlna odhodí mě i Mel na stěnu. Bouchnu se do hlavy. Zatřepu s ní a zaúpím. Naštěstí mi nic není. Alex skončí na zemi a začne se měnit na černého vlka. Vždy když to vidím, nevěřím svým očím. Je to krásné a děsivé zároveň. Jeho jiskřivě černá barva se odráží od paprsků světla. Je to úchvatná podívaná.