✓Moje Jméno Je Smrt - Zrod Lovkyně Revize

12. kapitola

Pokrčím rameny, při to syknu bolestí, úplně jsem zapomněla na bolavé rameno. Musím si ho pak převázat a zkontrolovat. Naštěstí líce mám uzdravené tak nemusím nic vysvětlovat.

Všichni mě stále pozorují a čekají, kdy začnou mluvit. Jejich zvědavost je přímo hmatatelná. Odstrčím talíř s jídlem a dělám, že nechápu, co po mně chtějí.

„Co je? Jsem snad umazána?"

Dafne vykulý oči a vyhrkne: „Ty znáš pana úžasného?"

Všichni napjatě čekají, co odpovím.

„Pana úžasného?" jsem překvapená. Vypadá skvěle, to zase jo, ale určitě bych ho nenazvala panem úžasným. No popravdě nazvala, ale ne tak veřejně.
Říkat jim, že mě zachránil asi taky nebude ono. Přemýšlíme, jak to nejlépe zaonačit. Nechci to moc rozebírat. Ještě by do toho začali šťourat a já nemám, co odpovědět.

„Ani ne, jen mě sem přivezl. Neměli bychom už jít?"

Všichni pomalu odchází z jídelny, ale naše partička pořád sedí na místě. Jako první se vzpamatuje Dan.

„Lidi, Sára má pravdu, za pět minut začíná hodina."

Mel vyskakuje a vyhrkne: „Sakra. První hodinu máme historii. Sáro, pojď. Když přijdeme pozdě, dostaneme od Kropenatky úkol navíc."

Nic nechápu, ale to už vybíháme z jídelny a proplétáme se mezi studenty. Na to, jak je malá je mrštná jako úhoř. Mám co dělat, abych jí vůbec stačila.

„Pojď, než přijde."

Vchází do dveří, když tam vlezu já, upřou se na mě pohledy všech. Celá zrudnu, následuji Mel do zadní lavice. Než si sednu, vchází do dveří vysoká žena z bílými vlasy. Není stará, vypadá tak na třicet, její oči jsou lehce sešikmené. Vypadá dobře a taky už vím, proč jí říkají Kropenatka. Má na sobě kropenaté sako a sukni. Mel se ke mně nahne a zašeptá: „Takových kostýmku má aspoň dvacet pokaždé v jiné barvě."

Protočí panenky, ale už pilně poslouchá.

„Dobrý den, ráda bych vám představila novou studentku. Sáru Williams. Sáro, postav se a řekni nám něco o sobě."

Zvedám se z místa, nesnáším takové akce. Všichni se na mě otočí a jsou zvědaví. Čekají, co ze mě vypadne. Zvednu hrdě hlavu, upřu na ně svůj pohled a rychle vyhrknu.

„Moje jméno je Sára Williams. Je mi osmnáct let. Hm, jsem sirotek a ještě jsem budoucí lovkyně."

Sedám si, asi čekali něco jiného, zajímavějšího. Ale to je mi fuk. Potřebuji se naučit bojovat a vlastně všechno, ať můžu pomstít rodiče.

„To bylo výstižné. Tak začneme. Nalistujte stranu sto padesát sedm. Jak vidíte, kapitola se jmenuje Různé schopnosti lovců."

Ve třídě zavládne nadšení. Všichni si šeptají a vládne vzrušená atmosféra.

„Sáro, ty si učebnice vyzvedneš v knihovně po výuce. Dneska budeš s Mel," odmlčí se a začne psát na tabuli.

„Jak víte, jen ve výjimečných případech mají lovci zvláštní nadání. Projevují se až ve dvacátém roku, kdy je lovec dospělý. Nadání jsou různá, vypouštění ohně, telekineze, čtení myšlenek, elektrické výboje, přesvědčování, paralýza a podobně. My máme to štěstí, že tři profesoři na naší akademii mají různá nadání. Jak víte, pan ředitel rozpozná lež od pravdy."

Do prdele?! Cože, tak to je mazec, budu si muset dávat pozor na to, co říkám.
Všichni napjatě posloucháme.

„Druhý případ je profesor Tahnano a jeho specializace je boj s mečem. Dokáže předvídat kroky protivníka asi tak pět vteřin dopředu."