Důvěra v lež

Překvápko pana Starka

I když se měli další agenti dostavit ještě toho dne, bylo mi asistentem ředitele Furyho sděleno, že, bohužel, můžou dojít až další den. Stálo další notnou dávku sebeovládání neprojevit jak vztek, tak obavy z noci strávené s Lokim... ač v jiném pokoji.
Večer, když se Pepper s Tonym vydali na kutě, jsem si já dopřávala horký čaj na uklidnění. Se zvědavostí jsem si však sedla ke stolu a přečetla jsem titulek knihy, kterou Loki se zaujetím četl.
„Velký Gatsby?" zeptala jsem se. Zvedl ke mně modré oči. Zíral na mě bez ostychu, já jsem se toužila propadnout. "Měla jsem za to, že je to příběh zrazené lásky."
"Je v tom i něco víc," podotkl nonšalantně. Na Lokiho přes literaturu, fajn. V knihách je síla.
„Ty jsi Julie," konstatoval potichu bůh. Pohled jsem mu oplácela s velkým přemáháním.
"Ty sis všiml?" optala jsem se sarkasticky. Někdo říkával, že sarkasmus je můj obranný mechanismus. Něco na tom bude.

„Ano," dodala jsem rychle, jen abych ho snad nerozčílila. Kdo ví, co by během svého záchvatu provedl.

„Jsi dcera toho lučištníka?" ptal se dál. Nevypadal zaujatě, snad jen zjišťoval rozsahy svého potupení. Skoro jsem s ním soucítila.
„Neteř," osvětlila jsem. Zaklapl knihu neodtrhávaje se od mých očí. Začal mě velmi znepokojovat.

„Jsem unavená, asi půjdu spát," řekla jsem s očima stále upřenýma na něj. Lokiho výraz se nezměnil, stále se na mě díval jako na kořist. Cítit se jako lovená zvěř před ním, nebylo nic příjemného. Dělal to schválně, snad si to i užíval. Roky výcviku mi ale napovídaly, abych si já zachovala klid, nepokoušela se ho vytočit a přistupovat k němu jako k býkovi v aréně. Raději jsem proto nevytahovala rudý prapor.
„Já půjdu také," řekl potichu, přičemž mu oči zajiskřily. To jsem poznala, že musím být na pozoru.
„Fajn," špitla jsem nonšalantně. Loki se zvedl od stolu a čekal. Když mi došlo, že vyčkává nejspíš na mě, zvedla jsem se i já a zhasla jsem světlo v kuchyni. Pomalu jsem šla bytem a u gauče jsem zhasla i lampu. Noční New York poskytoval dostatek světla. Loki mě velmi blízce následoval. Prošli jsme až ke dveřím mého pokoje. Měla jsem pocit, že mi dýchá na krk. Těžko říct, jestli to byla má představivost, nebo tomu bylo doopravdy. Zjišťovat jsem nic nechtěla. Byla jsem poměrně klidná.
„Dobrou noc," řekla jsem a otočila jsem se k němu. Musela jsem trochu zaklonit hlavu díky rozdílu našich výšek.

„Dobrou," řekl temným hlasem a zvedl jeden koutek úst, já obočí. Zalezla jsem tedy do pokoje a dveřmi jsem mu práskla před nosem.

°°°°°

Další den byl až podezřívavě klidný. Lokiho temperament se neprojevoval, s knihou proseděl v křesle většinu času. Ačkoliv jsem ho stále nedůvěřivě kontrolovala a několikrát jsem se zkrátka musela ujistit, že to není jen iluze, byla jsem klidná i já. Stark se kolem poledne musel dostavit před Furyho, který mu měl předat další instrukce. Sama jsem pochybovala o tom, že Tony bude mít Lokiho pod střechou delší čas. Měla jsem pocit, že se chystá něco víc.

"Slečna Barton?" oslovila mne dvojice agentů, jež vešla do Starkova apartmánu. S nadšením jsem je šla přivítat. Nikoho jiného bych neviděla s větší radostí.
"Joe," podal mi ruku muž vyšší hodnosti i postavy. Pevně jsem stiskla jeho dlaň a usmála jsem se. Všichni slýcháváme ty kecy o prvním dojmu.
"Alexander." Bylo to až směšné. Oba agenti byli viditelně starší, dle čehož jsem mohla soudit, že i těch slavných zkušeností mají tedy o dost víc než já. Já jsem jim musela připadat směšná.
"Julie Barton," představila jsem se já. Vypočítavě jsem jim připomněla i své příjmení, aby si uvědomili, že zde nejsem ze své vlastní ochoty. Doufala jsem, že i toto jim bylo sděleno. Výtah cinkl podruhé, načež z něj vystoupil Stark.
„Julie?" zavolal.
„Tony," upozornila jsem na sebe i mávnutím. Koutkem oka jsem postřehla příchozí strážce, jak si vyměnili menší pobavený úsměv. Taky vidět Starka bez obleku, ať toho kovového či od návrháře světové značky, se nestávalo každý den.