Důvěra v lež

Ďáblův obhájce

Ať jsem se snažila sebevíc, všudypřítomný vztek jsem zahnat nedokázala. Tu noc jsem strávila v pokoji pro hosty sama a aspoň nějaké ovoce můj stav přinesl: spala jsem tvrdě a bezesně.
Taky mě vzbudil až Loki. Otevřela jsem oči, seděl na kraji postele s rukou na mém rameni. Nebylo ještě poledne.
"Starkův nehmatatelný přítel oznámil, že za pár minut přiletí," řekl opatrně. Loki věděl, že jsem v rozpoložení, při kterém by si ze mě utahovat neměl. A oba jsme tušili, že to bude ještě horší. Vstala jsem tedy z postele a následovala jsem Lokiho do kuchyně. Tam na stole stály dva hrnky čaje a včerejší tabulka čokolády, rozpustile jsem se na něj usmála.
"Víš, tohle je dost hezké gesto, Loki," řekla jsem mu, kdyby to náhodou netušil. "Snídani mi naposledy udělala máma snad před rokem. Tedy jestli se tohle dá zvát snídaně."
"No ovšem. Už to málem znělo jako kompliment."

Starkův tryskáš klesl k zemi, já jsem stála u okna a sbírala jsem sílu.
Ovšem sotva se rozletěly dveře, čelila jsem trojici rozhněvaných Avengerů a klidnému Thorovi. Málem jsem vyrazila právě k němu pro pomoc.
"Kde je?!" sykl ze startu Tony.
"Je v kuchyni. Ale než začnete vyvozovat jakékoliv závěry, vyslechněte mě. Pomohl mi. Stříleli po nás a on mi hlídal záda. Tony, prosím," dodala jsem zoufale. Nechtěla jsem víc, než aby mě poslouchali. Trojice- Tony, Clint a Steve- se okolo mě prohnala jako vítr. Bezradně jsem svěsila ramena a podívala jsem se na Thora.
"Vítej v mém světě," řekl tiše a poplácal mě po rameni. S bohem blesku jsem začala upřímně sympatizovat. 
"Můžeme ho hájit, jak moc chceme, a oni nás nebudou vnímat, že?" optala jsem se, když jsme spolu pomalým krokem vyšli za hlukem v kuchyni. Bylo to jako hučet do zdi se třemi páry blýskajících se očí.
"Mají za to, že si to Loki nezaslouží," řekl vyrovnaně Thor, mluvily z něj zkušenosti. "Tys mého bratra poznala, že?"
"Myslím, že ano. Včera dokonce vyvstala na povrch i jeho... ta mrazivější stránka a dost mě překvapilo, že kvůli tomu nevyšiloval. Ale víc jsme se o tom nebavili. Co bude teď?"
"Nějaký čas tady zůstaneme. Zatím jsme v bezpečí. V New Yorku se pokoušejí zjistit, kdo za těmi útoky stojí. Ty jsi v pořádku?"
"Opravdu mi nic neudělal," zopakovala jsem a těžce jsem vydechla. Zastavili jsem v kuchyni, kde stál Loki a proti němu velká trojice. Tiše jsem chválila Lokiho za ledový klid. Čekala jsem ale, že nejvíce bude šílet Tony, ale byl to Clint, který Lokimu málem skočil po krku.
"Jestli se jí snažíš poplést hlavu, jestli jsi jí do hlavy vlezl jako mně, jestli se ji pokoušíš zmanipulovat jakkoliv jinak, věř, že ještě budeš prosit, aby ses mohl vrátit na Asgard!"
"Kdybych jí chtěl ublížit, už bych to dávno udělal," hájil se, v jeho tváři již pár svalů zaškubalo ve zlostném výrazu. Byla to pravda.
"Jsi vypočítavka, Loki," ozval se Tony, "můžeš to na ni zkoušet přes city a ona to ani nepozná. Julie je empatik, idealista."
"Díky za důvěru," pronesla jsem já. Pomalým krokem jsem vstoupila mezi ně, čelem ke Clintovi. Málem by mě odsunul stranou, ale nedala jsem se. Ublíženě jsem se na něj mračila.
"Nejdřív mi ho svěříte a teď?" Konečně jsem získala pozornost většiny.
"Nebyl to náš nápad," odsekl Clint, přes mé rameno pořád koukal na Lokiho. "Kdyby to bylo jen na mně, byla bys od něj pěkně daleko."
"Máte ze mě agenta, jakého jste chtěli, ne?" podotkla jsem kousavě. "Tohle ho ze mě konečně udělá."
"Julie, nemluv tak," zastavil mě Clint a konečně pohlédl na mě, "tvoje matka i já nechceme víc, než abys byla šťastná a úspěšná."
"Tak mě poslouchej, strýčku. Kdybych si mohla vybrat, nebyla bych tady vůbec. Nebyla bych agentem, nešla bych v tvých ani matčiných stopách. Nebyla bych agent, kterým jsem se vždy snažila být a zavděčit se tak vám. Ale tohle není o mně. Ten chlap za mnou mě udržel při životě. Najděte vy tři v sobě aspoň špetku důvěry a přestaňte mu aspoň chvíli vše vyčítat." Hádám, že Julie dospěla. Odmítala jsem dál podřadně a poslušně kývat hlavou a dávat za pravdu dobru, které nechtělo chápat. Já pochopila zlo a stále jsem si jistá, že ještě nechápu vše.
"On je lhář, Julie," přidal se Steve, avšak jeho hlas byl plný soucitu. Soucitu ke mně.
"Sakra," zavrčela jsem tiše, "nechci po vás víc, než abyste mu dali šanci. Proč se za něj staví Thor? Zná ho nejlépe z nás. Proč se za něj stavím já? Poznávám ho. Nechci, abyste mu padli kolem krku, jen... mohl mě zabít. Měl tolik příležitostí, aby se mě zbavil a neudělal to."
"Upřímně, Clinte? Neteřinka má dost dobré argumenty," podotkl Stark, za což si ode mě zasloužil vděčný, ale stále ironický úsměv.
"Tyhle kecy nemá ale po mně," ohradil se Clint a ustoupil od svého bojového postoje. Doufala jsem, že mám vyhráno. Otočila jsem se k Lokimu, ten se kupodivu nezapojoval do své obhajoby, ač se mi pomoc hodila.
"Stejně nemáme na výběr. Zatím zůstane s námi a až bude u SHIELDu zase pořádek, probereme s Furym, co dál," rozhodl Steve. Prohlédl si mě a lehce se pousmál.
"Proč ho prostě s Thorem nepošleme domů?" zajímalo Clinta. Při slově domov uhnul Loki pohledem do zdi, další dost bolavé téma. Měla bych si začít psát seznam toho, co všechno s ním můžu potenciálně probrat a pomoct mu alespoň trochu ulevit.
"Otec ho... dočasně vykázal," řekl Thor opatrně, Loki nereagoval.
"Fajn. Jul?" oslovil mě Tony, "Dej mi ten ovladač k jeho náramku, prosím." Ups. Kousla jsem se do tváře a zhluboka jsem se nadechla.
"Nejspíš jsem ho ztratila."
"Jak to myslíš?!" rozkřikl se. Snad se mi to jen zdálo, v jeho hlase jsme zaslechla strach.
"Promiň?! Měla jsem dost práce zachránit si vlastní zadek."
"Co ten hromotluk?"
"Myslíš Joea?" Kývl. Sakra. Ohlédla jsem se k Lokimu. "Ten zůstal v Paříži." Buďto se trojice pokoušela krotit svůj vztek nebo strach, či snad zbledli z jiného důvodu?
"Neměli jsme na výběr. Poslal nás sám," promluvil Loki kousek za mými zády, avšak Clint ho zpražil varovným pohled a pak slovy: "Ty se do toho nepleť." Nevydržela jsem to. Vyšla jsem ke dveřím ven.
"Bolí mě hlava, jdu na vzduchu. Máte-li v plánu vyříkat si to, prosím, máte prostor!"
Třískla jsem za sebou dveřmi a šla jsem se posadit na molo. Nelhala jsem, hlava mi opravdu málem praskla. Vtahovala jsem chladný vzduch do plic a ulevovala jsem tak bolesti. Nemohla jsem ani myslet na to, co se stalo. Jedno mi ale v myšlenkách utkvělo: pohádala jsem se Clintem. Nechápavě jsem nad tím svraštila obočí. Nikdy, nikdy jsem se s ním nehádala, ne doopravdy. Pohádala jsem se s ním kvůli Lokimu. To je divné.
Pár minut jsem dřepěla na molu a koukala jsem na hladinu vody, když jsem za sebou zaslechla zavírat dveře a následně kroky po štěrku, pak duté po dřevě. Pootočila jsem se. Loki.
"Taky ses mohl ozvat," řekla jsem mu, když se zastavil u mě.
"Nemá to smysl," odpověděl, "mohl bych říct cokoliv a nevěřili by tomu."
"Co si přeješ?" zeptala jsem se a zvedla jsem se na nohy.
"Thor apeloval na mé zbývající svědomí a poslal mě poděkovat ti."
"Máš tu větu naučenou?" optala jsem se s posmutnělým smíchem. I on vypadal sklesle, zavrtěl hlavou. "Ale neříkala jsem to jen kvůli tobě, aby bylo jasno. Jsme v tom spolu. Ty budeš hodnej a mně to nebudou dávat tak moc za zlé."
"Nemám v plánu dobrovolně tě vystavovat problémům a nebezpečí," řekl a na rtech mu zahrál menší úsměv.
"Ne, Loki," ušklíbla jsem se, "Ty nebudeš vystavovat problémům sebe ani mě. Ano?"
"Ta tvá umíněnost," protočil oči, "máš mé slovo." Buďme upřímní, mít slovo boha lží není úplně výhra, ale s ničím lepším se nejspíš spokojit nemůžu. Nahlédla jsem přes něj k oknům, nikdo nešpehoval. Kupodivu. Přistoupila jsem blíž k němu a krátce jsem políbila jeho rty. Zaskočeně vtiskl své rty do mých, ale když jsem se s úsměvem odtáhla, usmíval se taky.
"Věřím ti," připomněla jsem mu. "Tak to nepokaz."
"Děkuju, Julie."