Důvěra v lež

Jizva padouchova

Upřímně řečeno, jedinou radost, kterou mi příjezd velké trojice a Thora přinesl, bylo jídlo. Jen co jsme konečně měli plné žaludky, zapřáhl mě Clint a Tony do práce. Clint přede mě hodil tlustou složku a notebook.
"Je to evidence bývalých agentů s nějakou kriminální minulostí. Projdi to a jestli tam najdeš někoho povědomého, zavolej." A odešel. Dotčeně jsem odfrkla, ne kvůli práci, ale kvůli jeho chování. Přišel mi chladnější než sám Loki. Popadla jsem balíček sušenek z kuchyně- to se ještě Tony pokoušel protestovat- a se zamáváním jsem vyrazila do pokoje pro hosty.
Posadila jsem se na posteli, otevřela jsem balíček i složku s notebookem a dala jsem se do čtení.
Nikdo, nic, toho jsem v životě neviděla, tam ten už sedí.
Trvalo mi hodiny, než jsem se konečně prokousala ke jménu Hudson Lewis- bývalý agent vyloučen z organizace za "pokus o vzpouru". Koukám, že z SHIELDu byl blázinec ještě přede mnou. Aspoň nějaká uspokojivá informace. Poznala jsem jej podle velké jizvy na pravé tváři. Jej jsem v Paříži rozhodně viděla.
Další půlhodina pátrání v papírech i databázi SHIELDu a zastavila jsem se u jména Aiden Rush. Zjevně ti dva spolu již nějakou minulost měli. Víc spojitostí ale nenacházím.
Tak tedy s tím, co se mi podařilo zjistit, jsem zamířila k ostatním.
"Říká vám něco jméno Hudson Lewis nebo Aiden Rush?" zeptala jsem se po příchodu do obýváku, kde měl každý Avenger něco na práci. Loki bez výrazu seděl v křesle a koukal z oken.
"Rush?" práskl po mně pohledem Clint, obočí stažené k sobě tak, až se mezi nimi objevila hluboká vráska plná znepokojení.
"Znáš ho?" zeptala jsem se s doufáním, že se v pátrání dostaneme dál tak rychle. Clint zamrkal a zapřemýšlel. "Vyhodili ho v třiadevadesátém, Clinte. Je to devatenáct let... jsi u SHIELDu vůbec tak dlouho?" zakřivila jsem se přemýšlivě.
"Znával jsem ho, Jul. Byl to férovej chlap, ale... pak se jeho život zvrtl." Posadila jsem se na gauč vedle strýčka a podívala jsem se mu do tváře. Vypadal dost ustaraně.
"Je to snad někdo, koho bychom se měli bát?" optala jsem se tiše po chvíli. Dost možná jsem ani odpověď znát nechtěla, možná jsem se jí děsila. Clint se mi zahleděl do očí, jakoby v nich vyhledával slova. Mohl to být jeho přítel, rival, kdokoliv. On se podle toho tvářil.
"Rozhodně musíme být opatrní, Jul," vydechl ztěžka. Možná jsem jen zbytečně hledala drama. "Dávej na sebe pozor a buď vždy připravená. On ví jak využít moment překvapení. Ví kam zasáhnout." Tak ho tedy znal. Ale ta starost vepsaná v jeho výrazu i hlase, něco mě nechávalo ostražitou. Možností bylo, že je to kvůli Lokimu. Než Clint něco překousne, zvláště boha neplechy, chvíli to zabere. Zatřepala jsem hlavou, abych se probrala ze svých myšlenek.
"A ten druhý? Hudson Lewis?"
"Co se mi kdy doneslo, pracuje pro něj. Nebo alespoň pracoval."
"Takže po nás jde Aiden Rush? Chce-li dostat Lokiho, proč napadají pobočky SHIELDu? Nedává to smysl, Clinte." Další těžký výdech ze strýčkovy strany.
"Víš, Julie, ne vždy je vše jasné ihned. Někdy potřebujeme čas. Ale jsem si jist, že se to jednou... dozvíme." Pak vstal, omluvil se a odešel ven. To, co se stalo, nevypadalo, ani neznělo vůbec jako Clint Barton. Buďto je něco opravdu zlé, nebo... Ohlédla jsem se k Lokimu. Ne. Nemohla to být jeho iluze. Zvedla jsem se na nohy a zamířila jsem ke Stevovi, který právě odložil mé spisy.
"Zdravíčko," pousmála jsem se na něj.
"Julie," oslovil mě s vážným tónem. Takže můj šarm nezabral? "Pověz mi jedno: Ty mu opravdu věříš?" zeptal se téměř nechápavě. Protočila jsem oči, to jsem si odpustit nedokázala.
"Ano. Jestli on věří mně, tím už si tak jistá nejsem. Ale pomohl mi, mluvil se mnou. Věřte aspoň mně."
"Fajn, tobě věřím. Konec konců..." podíval se na boha u okna, "co jsme tady, nic nezkusil. Je v klidu." Rty se mi zkroutily do úsměvu.
"Vidíš?" zaradovala jsem se. I tak mě ale zpražil pochybovačným pohledem.
"I tak si ale dávej pozor, ano?" Ty dokonalé modré oči Kapitána Ameriky...
"Já? Vždy."

Nevím, zda se na mě Avengers domluvili, ale každý, s kým jsem promluvila, mě vzápětí opustil. Clint snad trucoval venku, Tony sám prohledával databázi a pracoval ve své dílničce, Steve taky vyrazil ven. Loki odpočíval, léčil si rány. Když jsem zamířila k němu, oblékal si tričko po vyléčení té na zádech. Té rány po kulce, před níž mě chránil. Co když jsem si to jen namlouvala? Pokrčila jsem rameny.
"Nazdar, krasavče," pozdravila jsem s ušklíbnutím boha a posadila jsem se na podlahu vedle jeho křesla. "Našel jsi v sobě magii?" zazubila jsem se. Potřebovala jsem chvíli optimismu a úsměvu. Hledat ji u nabručeného Lokiho bylo jako doufat v déšť ve slunečný den. Ale naděje umírá poslední, no ne?
"Poslední zbytky," pousmál se unaveně.
"To je dobře. Vypadalo to dost špatně a já nevím, jestli by ti někdo krom mě dokázal pomoci..." Naráz popadl mou ruku tak pevně, až jsem se polekala. Vyhrnul rukáv mého trička a položil dlaň na mé předloktí, stále zjizvené od skla.
"Ne!" okřikla jsem ho upřímně zděšeně. "Na mě ty svoje kouzla nezkoušej!" Loki se jen tiše zasmál.
"Věř mi, maličká," šeptl. Moment poté jsem na své kůži ucítila teplo a ač jsem sebou ještě jednou trhla v pokusu utéct, rozmyslela jsem si vše, když jsem pod bříšky jeho prstů spatřila zcela zhojenou kůži. Svými prsty pohlazením doputoval až k mé dlani, zatímco jsem jeho malý zázrak pozorovala s otevřenými ústy. Loki zcela jistě umí kdeco, ale já jsem byla uhranutá. Když se naše ruce rozpojily, ucítila jsem chlad. Zbytek magie nebo absence jeho tepla a blízkosti. Tak jako tak překvapeně a mlčky jsem k němu vzhlédla a v tom tichu jsem hledala svá slova. Děly se se mnou zvláštní věci. Koukala jsem mu do očí, vypadal klidně, vyrovnaně. Usmíval se očima. Neviděla jsem ho tak. Ty nezbedné jiskřičky, které tam byly při našich hádkách, ty byly něco jiného. Tohle byl téměř vlídný přívětivý plamen kdesi hluboko v jeho mysli.
"Děkuju," špitla jsem.
"Bratře! Chtěl jsem s tebou... Och, Julie. Zjistila jsi něco?" Thorův hluboký hlas mě vytrhl z té harmonické chvilky, Lokiho plamen se vytratil, načež jsme se oba otočili k bohovi blesků. Mezitím jsem si spěšně stáhla rukáv a zvedla jsem se na nohy.
"V podstatě... velký kulový," pokrčila jsem rameny. Thor se zamračil a než se stihl zeptat na význam mé myšlenky, pokračovala jsem: "Poznala jsem jednoho chlápka, kterého znal Clint. Ten chlápek vede k jinému chlápkovi, ale zatím nic jiného nevím. Stark nejspíš taky... hledá." Jakmile se vymotal ze svého zmatení, pokýval hlavou a usmál se. To přinutilo k úsměvu i mě. Někdy jsem si říkala, že by bylo opravdu fajn být stejně mimo jako on. Bylo to svým způsobem milé, rozkošné.
"Barton vypadal opravdu rozrušeně," potvrdil nakonec Thor. "Až příliš se... mračil."
"Jo, to u strýčka není zvykem," frkla jsem smíchy, ale pak jsem koukla na Thora. "Nemohl bys zkusit z Clinta vysoukat něco víc?" zašeptala jsem. Thor, nejdřív poněkud dotčený a zmatený, stočil své rty do úsměvu. Něco z té neplechy od Lokiho nejspíš pochytil.
"Za pokus to stojí."