Důvěra v lež

Narušitel

Dva dlouhé dny probíhalo vyslýchání toho bastarda Lewise. Steve přestal namítat cokoliv proti občasné ráně a my ostatní jsme se tvářili, že povýšený rozbolavělý ochraptělý smích neslyšíme.
Pepper tedy hned dne našeho seznámení s tím padouchem odjela ke své přítelkyni, aby byla mimo drama a hustou atmosféru, které byly všudypřítomné.
Já jsem našla naštěstí azyl u Nataši, která byla toho srdce a vždy mi věnovala pár minut svého drahocenného času. Od zajmutí Lewise se Rushovi muži stáhli. Útoky ustály a celkově jsme všichni pocítili drobnou úlevu. Lewise jsem však nemohla mít na očích.
Všem se nám, chabě řečeno, vysmíval a já jsem měla pocit, že se v naší nevědomosti vyžívá.

Stála jsem před zrcadlem a Lokiho podpis, značku či jak jinak to nazvat, jsem schovávala pod velkou náplastí. Kdesi hluboko mě sžíral vztek stejně jako bolest, a přesto jsem se zasmála nad tím, jak dokonale mě ten blázen rozhodil tím, jak doslovně si mé doporučení převzal.

Už se opět schylovalo k večeru, když z Tonyho dílny vyšel Clint a práskl dveřmi.
"Dojdu mu přihřát večeři," špitla mi Nataša, skrývajíc drobounký úsměv, který vyvolával pohled na běsnící výraz strýčka Clinta.
"Já s ním zkusím promluvit," řekla jsem jí, načež jsem se zvedla na nohy spolu s ní, každá svůj jasný cíl.
"Clinte!" zavolala jsem za ním, než mi utekl na terasu. Věnoval mi pohled, mávl rukou na znamení, abych šla za ním. Bezradně jsem vydechla, opět jsem byla přinucena vystavit své závratě výškám. Vyrazila jsem tedy za ním. Opatrně jsem za sebou zavřela prosklené dveře, načež mě ofoukl chladný vánek. Slunce se sklánělo za New Yorkem a tma pohlcovala stále rušné ulice. Světlo neonových nápisů a led obrazovek prokousávalo tmu a jako zářivé dlaně se natahovaly k ztemnělému nebi, na němž jako zoufalé světlušky problikávalo pár hvězd- oproti Asgardu velmi slabý odvar. Thor si mě rozmazlil. Nicméně já jsem sebrala takříkajíc koule a vydala jsem se za strýčkem, jenž stál na kraji terasy a shlížel k městu. Pevně jsem se chytila zábradlí vedle něj a obrátila jsem tvář k němu, jen abych se nemusela koukat dolů. Srdce mi třískalo do žeber a v krku jsem měla knedlík jako pěst. Přesto jsem se nervózně usmála.
"Nemluvil, co?" optala jsem se, odpověď jsem znala dopředu. Clint zavrtěl hlavou.
"Ani neceknul, zmetek jeden," zavrčel a na moment se odmlčel. "Mohla bys s ním zkusit mluvit ty. S tebou se aspoň rozkecal." Radost z toho strýček zjevně neměl, ale pravda to byla.
"Nejspíš ty zmetky přitahuju," zasmála jsem se.
"Lokiho jsi taky zlomila," pokrčil rameny na souhlas. K tomuto tématu jsem se však dostat opravdu nechtěla. "Myslel jsem si, že jsi citově dostatečně chladná na to, aby se nic takového nestalo. Jsem... v šoku, že mezi vámi je... něco."
"Tak tedy dík," odtušila jsem nepotěšeně a dotčeně jsem svraštila obočí. "Mezi námi nic není," dodala jsem po chvíli. "Jak by taky mohlo?" Fajn, když už byl ten můj zmetek na druhé straně vesmíru, aspoň využiji situace ve svůj prospěch.
"Jsi mizernej lhář, Julie," zasmál se unaveně Clint. "Kvůli němu jsi po mně řvala po telefonu."
"Neřvala jsem kvůli němu," bránila jsem se uraženě. "Řvala jsem kvůli sobě."
"Kecy, kecy, neteřinko," smál se dál. Ale smál se, a tak jsem neměla nic proti. "Já se mu vlastně ani vůbec nedivím."
"Lewisovi?"
"Lokimu," protočil očima. "Vždyť ty máš své kouzlo. Nejde ti odolat. Nikdy jsem tak na tebe nepohlížel, jsi moje rodina, ale od Lokiho... Jsi dospělá holka, víš, jak to chodí. A máš v sobě něco, co všechny nutí nechat se omotat kolem tvého prstu. Tančit, jak ty pískáš. Vždyť i ten Lewis začal mluvit až na tebe. Je to zvláštní." Mně to zvláštní nepřipadalo. Ale než něco strýčkovi vyvracet, radši jsem držela ústa zavřená. "Ty, Jul... nemohla bys to s Lewisem zkusit ty?" Že by mě to vyloženě překvapilo, to se říct nedá. Ale rozhodně se mi do toho taky nechtělo. Ale jednou už jsem byla agent SHIELDu a neteř Avengera.
"Och, tak jo."