Důvěra v lež

Zrádce mezi zrádci

  Tělem mi prostupoval chlad, když jsem k sobě začala přicházet. Zpočátku pomalu a opatrně, cukala jsem prsty a pokoušela jsem se otevřít oči, což mi vcelku vycházelo. Na rtech jsem cítila krev a našla jsem ranku, nejspíš po vlastních zubech. Pod sebou měkkou matraci, do níž jsem zabořila prsty. Ale pak to přišlo jako rána bleskem. Celá jsem se napjala a v šoku jsem se posadila. Chtěla jsem vstát, ale v tom mi zabránila ukrutná bolest hlavy. Taky jsem shlédla ke své paži. Rukáv jsem měla roztrhnutý a pod ramenem ošetřenou zašitou ránu nejspíš po kulce. Zamotala se mi hlava, a tak jsem se znovu svalila na zvlhlou matraci, rozhlížela jsem se kolem. Prostor byl tmavý, zatuchlý a vlhký. Vypadalo to jako někde v podzemí, ale možná šlo o nějaké slepé rameno metra. Kterých je v New Yorku dost. Jestli jsem teda ještě v New Yorku byla. Dál ode mě stála skupinka mužů, koukali na mě. Obrátila jsem pohled před sebe, kde stál Aiden. Dech se mi zadrhl v krku, ale svou tvář jsem udržovala bez výrazu. Neměla jsem v plánu ukázat jim, jak vyděšená jsem.
"Nikdo ti to neřekl, co?" promluvil Aiden. Jeho hlas byl hluboký, drsný. 
"Nevím, o čem mluvíš," řekla jsem tiše, jelikož hlasitěji to mé hlasivky nezvládaly. Podařilo se mi vydrápat se na nohy.
"Že ani tvůj strýček necekl, je dost zvláštní. S jeho smyslem pro humor a spravedlnost..."
"O co jde?!" ozvala jsem se, když jsem vycítila, že by přišel další z těch odporně egoistických monologů, na který jsem neměla dostatek sil. 
"Oči máš po mně," řekl s menším úsměvem na rtech. Bum, v hlavě prázdno, šok. Zavrtěla jsem hlavou a snad se ze mě vydral i smích. Cosi mi ale říkalo, že si ze mě nedělá jen srandu.
"Potom už chápu, proč mi máma řekla, že můj otec zemřel." O dost citů jsem se oprostila díky Lokimu, a tak jsem neměla chuť padat před ním na kolena a vzdát se hysterii. Přesto jsem cítila nepříjemný pocit, který se mi plazil po zádech jako zmije.
"Čekal jsem, že nebudeš nadšená, ale takovou krutostí jsi mě překvapila," podivil se Aiden, avšak pobavení jsem v jeho očích postřehla.
"Takže můžu být dost egoistická na to, abych řekla, že celou tu dobu tady šlo o mě?" optala jsem se s hořkým úsměvem. Když už, chtěla jsem z něj vyprostit co nejvíce.
"Původně ne, ale když se ke mně dostala informace, že je má dcera agentkou SHIELDu, nemohl jsem tě nechat pokračovat," řekl. Jenže mě se v ten moment opět zamotala hlava a povolily mi kolena. Než jsem se ale stihla svalit na podlahu, za zdravou paži mě zachytila silná mužská ruka. Pohled jsem unaveně zvedla ke zjizvené tváři Hudsona Lewise. Pobaveně se usmíval.
"A kdo ti takovou tajnost donesl pod nos, hm?" pokračovala jsem s vyptáváním se. To se jen Aiden podíval napravo ode mě, kde ve stínu stála vysoká mohutná mužská postava. Zamžourala jsem do tmy, načež přišla opravdová rána.
"Joe?" vydechla jsem ublíženě. Nemělo smyslu dál se schovávat v temnu, a tak vystoupil na světlo. Klesla mi ramena, bodlo mě zklamání. "Že zrovna ty..."
"Mám své důvody, Julie." Chtěla jsem posbírat všechnu sílu a ublížit mu, ale byla jsem jako kuře v sevření supa.
"Prosím, povídej. Obohať mě," zavrčela jsem. Do teď jsem se bála, ale nyní mě popadl vztek. Celou tu dobu lhal, podváděl a tvářil se jako ctnost sama. A já jsem ho ještě litovala. Připadala jsem si jako husa.
"Celou dobu šlo o Lokiho," začal. "Celá ta věc s názorným příkladem toho, jakou moc tady na Zemi mají lidé a ani bůh s nimi nehne. K smíchu. Ten šílenec připravil o život dost lidí, agentů, našich přátel. Ne všichni měli štěstí jako Coulson. Zabil mi bratra a jedinou památkou na něj zůstala jeho rodině hrstka peněz. A on si má spokojeně žít dál? Nespravedlnost, nemyslíš? Další otázkou je, za jak dlouho udělá něco podobného znovu. A jedině tvůj otec našel dost odvahy na to s tím něco udělat."
"Dost odvahy na to zabít Lokiho? Že se vám to daří," ušklíbla jsem se.
"Tady přicházíš do světel reflektorů ty, drahá Julie," ozval se Aiden. "Loki je možná zpět doma, ale ty jsi tady."
"A vy myslíte, že díky mně ho přivedete zpět. Úžasné. Ale asi jste si nevšimli toho, že Loki je sobecký parchant. Dávno na mě zapomněl." Tato slova se mi z úst zrovna tlačit nechtělo, sama jsem doufala v jejich nepravděpodobnost, ale stejně tak dost možná byla pravdivá. "Takže ty jsi zrádce," odvětila jsem Joeovi. "A co Alex? Ten je na tom stejně?" zuřila jsem.
"Alex byl můj přítel, ale postavil se mi do cesty," řekl Joe a já jsem v jeho hlase zaslechla lítost. Když jsem potlačila svou zlobu, musela jsem uznat, že vypadal zničeně. Pod očima měl kruhy, tváře měl propadlé. Ale tohle ho omluvit nemohlo.
"Takže jsi ho zabil?" zeptala jsem se tiše. Slábla jsem, byla jsem poměrně vděčná za to, že mě Hudson držel.
"Neměl jsem jinou možnost," šeptl.
"Á, už tu smrdí sentiment. Stačilo, ne? Tady alespoň vidíš, Julie, jak to tvůj slavný SHIELD má." Mí zaměstnavatelé měli svou firmu dost možná na cucky, ale čí zásluhou.
"Chcete se jen pomstít Lokimu, chápu to dobře?"
"Zaslouží si život? Většina těch chlapů je tady kvůli němu."
"A ty?"
"Já měl s Furym problémy již dřív. Nelíbily se mu mé postupy."
"A moje máma?"
"Ach, Eliza byla jako ty. Byli jsme oba ještě moc mladí a mě teprve začaly napadat mé rebelské myšlenky. A ona, naivní kráska, čekala, že mě změní. Přitahoval jsem ji, ona mě. A milovali jsem se, Julie, tomu věř. Jenže pak se obrátila zády ke mně a já jsem ani netušil, že čeká mé dítě." Právě jsem zjistila, že mám otce, kterého postrádám devatenáct let. A nejspíš to bylo ztrátou krve, že mi byl zcela ukradený. Jenže stejně tak to mohlo být, co za člověka byl. Kde byl ten usměvavý, veselý, odvážný táta, který by se postavil mezi mě a pavouka? Přede mnou ne. Přede mnou stál chladnokrevný zabiják s výrazem vražednějším, než byl ten Lokiho. Jeho oči byly na pigment stejné jako ty moje. Nechtěla jsem plakat, chtěla jsem křičet. Ale ani na to jsem neměla sílu.
"Vlastně se nedivím, že mi máma o tobě neřekla," řekla jsem co nejhlasitěji, ovšem z mých úst se vynesl pouze šepot. Aiden ho však slyšel, roztáhl své rty do širokého úsměvu.
"Vzdor máš po mně," konstatoval. "Stejně jako oči."
"Bohužel." V Aidenově pohledu se však něco zlomilo. Puklo. Trpce se pousmál a vykročil pomalým krokem za mnou. I přes bolesti jsem se pokusila vyrovnat v zádech, ale i při mém sebemenším pohybu Hudsonův stisk zesílil. Sykla jsem, ale to už byl Aiden přímo přede mnou.
"Chápeš, malá? I o rodinu mě připravili."
"Za to si ale můžeš sám," oponovala jsem.
"Jenomže to Eliza nikdy nepřišla a neřekla: Neblázni, jsi otec. Kdoví, jak by věci nyní byly."
"To jsou jenom kecy."
"Ale ty jsi to pochopení v Lokiho případě dokázala najít, hm?" O ničem takovém jsem se nezmiňovala. Dokonce jsem shlédla k Lokiho podpisu na klíční kosti, byl zakrytý tričkem. Obrátila jsem hlavu k Joeovi. Lítost. Viděla jsem ji v jeho výrazu.
"Pro Lokiho jsem pochopení měla. Ale nic víc," prohlásila jsem co nejpevnějším hlasem. Jenže jsem se dočkala jsem povýšeného odfrknutí ze strany Aidena.
"Joe i já jsme přesvědčeni o něčem jiném."   

Už jsem neřekla ani slovo. Nebránila jsem se, když mě Hudson odvedl do improvizovaného pokoje alias malého prostoru s postelí obehnaného závěsem. Na lůžku byla poskládaná kupka oblečení, vedle postele na malém stolku kýbl s vodou. 
"Rozkošné," zavrčela jsem Hudsonovým směrem. Jakmile jsem se posadila na posteli a koukla jsem se na něj, široce se usmál. Běhal mi z něj mráz po zádech. 
"Nacházím jsou satisfakci v naší výměně rolí," řekl, sadistickou radost se ani nesnažil skrývat. 
"Doufám, že nebude trvat dlouho." 
"Sama víš, jaké problémy jste měli s vystopováním Rushe. Myslím, že tvým přátelům dáme zabrat."
"Žádný provaz, pouta? Co když vám uteču?"
"Jsi dost chytrá. Zkoušet to nebudeš," pousmál se. Přestávalo se mi líbit, jak měli všichni pravdu.