Důvěra v lež

Vzpoura i ve vlastních řadách

"Julie?" budil mě ráno známý hlas. Nechtěla jsem nic jiného než se pořádně dospat. Zmohla jsem se jen na tiché zamručení, kterým jsem dala najevo svůj názor na vstávání. Nezbývalo mi bohužel nic jiného než se na další naléhání otočit k Joeovi a vzdát svou snahu znovu usnout.
"Samozřejmě, už vstávám," řekla jsem mu, načež jsem se posadila. Jinak by asi neodešel. Z venku do pokoje svítilo ostré slunce a mně tak začínal den plný povinností a ztrácejících se nervů a trpělivosti.

°°°°°

Po snídani jsem se musela setkat s ředitelem anglické pobočky SHIELDu. Připadala jsem si jako v bance, zatímco Loki byl mým zbožím.
"Julie Barton, těší mě," představila jsem se s menším úsměvem postaršímu muži v obleku, jenž mi opětoval stisk ruky.
"Edmund Bell. Slečno Barton, proč právě vy?"
"Hledají můj potenciál, pane Bell." Jsou všichni Britové tak kousaví? Bell povytáhl obočí a přikývl.
"Pokud vám věří, budu já také. Ale uznejte sama, je pro nás složité vložit důvěru v tak mladou ženu," řekl. Začala jsem mít pocit, že mě lidé kolem mě buďto podceňují, či přeceňují. Téměř nic mezitím. Oklepala jsem se z Bellovy poznámky a podívala jsem se mu přímo do očí, nesmlouvavě a neústupně.
"Pane, s dovolením bych vám ráda připomněla, že jsem plnohodnotný agent tak jako všichni ostatní. Nevyhovuje-li vám můj věk, prosím, dejte zprávu řediteli Furymu. Jsem si jistá, že vám s radostí vysvětlí, jak moc to se svými rozhodnutími myslí vážně." Neusmát se mu přímo do tváře, jež zbrunátněla a viditelně projevila jeho vztek, mi dalo hodně práce. Nerada se hádám, ale mám-li zastat svůj názor, nebudu váhat.
"Dobrá, slečno Barton. Očekávám od vás jen to nejlepší."

°°°°°

Ač jsem dostála jisté satisfakce, musela jsem svým slovům dostát. Proto jsem téměř okamžitě zamířila vyhledat Joea a převzít veškeré papíry a pokyny.
"Co ta náhlá iniciativa?" zeptal se mě s podezřením v hlase i výrazu.
"V poledne je ta... konference. Chci se připravit a chtěla bych si promluvit i s Lokim. S trochou štěstí..." zamyslela jsem se. Mimoděk mě napadlo, jestli by mi Loki byl vůbec ochoten vyjít vstříc. Uznala jsem, že vůči mně otevřenou nenávist neprojevoval, tudíž tady jistá šance byla.
"S trochou štěstí nebude vyvádět." A naráz klid základny prořízl zvuk alarmu. Než jsem se stihla rozkoukat, proběhla kolem nás jednotka ozbrojenců. A zcela jasně mířila k Lokiho cele.

°°°°°

Jakmile jsem zastavila v prostorné oválné místnosti s jeho celou, zařadilo mé tělo do stavu pohotovosti. Napjaly se mi svaly, nervy, potlačila jsem okolí a soustředila jsem se na Lokiho, jenž pod krkem držel asistenta pana Bella. Protlačila jsem se mezi agenty, kteří se mi snažili zabránit, ale ostrými slovy jsem je odsekávala, až jsem stála u otevřeného vchodu do cely.
"Loki," oslovila jsem ho klidně. Dobře jsem viděla, jak svůj stisk zesílil, načež toho muže zvedl do vzduchu jako nic. To mě lehce vyděsilo, ale natáhla jsem ruce před sebe a udělala jsem jeden krok do cely.
"Loki," zopakovala jsem, díky čemuž ke mně mrsknul zrakem.
"Nejsem žádné zvíře," zasyčel a obrátil svou pozornost nazpět k muži. Postřehla jsem, jak mu na čele vyskočily žíly a jeho tvář začala červenat. Měl pravdu, ale co čekal za své minulé činy. Chápala jsem to, ale nezasloužil si nic jiného.
"Ale takhle si to nezlepšíš, Loki. Děláš si to jen horší," řekla jsem a udělala jsem pár kroků k němu blíž. Znovu se mi podíval přímo do tváře, až jsem sebou cukla. Za zády jsem zaslechla kroky agentů, ohlédla jsem se. Snad pět jich stálo za mnou se zbraněmi namířenými na boha.
"Nepomáháte mi," sykla jsem na ně, ale ani se nepohnuli. "Loki, prosím, nic tím nedokážeš."
"Divila by ses, holčičko, co všechno já dokážu." Neprovokovat ho dál, to jediné mi šlo hlavou. Věděla jsem, že by mi stačil jediný špatný čin či slovo a mohl vzít život toho muže jediným stiskem dlaně. Co by se pak dělo se mnou, o tom jsem raději ani nepřemýšlela.
"Okamžitě ho pusťte!" křikl za mnou jeden z agentů.
"Do háje, můžete přemýšlet, než něco řeknete?!" křikla jsme po nich, ale vzápětí jsem se otočila zpět k Lokimu a zatvářila jsem se co nejvíc nevinně, smířlivě.
"Loki, můžeš si dnešek odbýt, zítra protrucovat a další den vyrazit dál. Bude to takhle pár... týdnů, ale pak tě vrátí na Asgard. Budeš-li dělat problémy, odskáčeš to. A nejen ty," promluvila jsem k němu opatrně. "Tohle přejdou jako uklouznutí tvých nervů, ale pokud budeš pokračovat... I ty víš, že se odsud nedostaneš," řekla jsem mu, přičemž jsem sáhla do zadní kapsy kalhot pro spínač, jenž patřil k náramku na Lokiho zápěstí.
"Ty malá mrško," zasyčel na mě a přivřel oči, které mu zajiskřily pobavením i údivem.
"Nenuť mě to použít. Pusť toho muže," pokračovala jsem. Kupodivu bylo za mnou hrobové ticho. Loki mohl použít svou moc, ale od toho jsem já v ruce třímala spínač. S desítkami agentů kolem jsem se cítila ještě jistější. A naráz Lokiho stisk povolil. Muž spadl na podlahu, lapaje po dechu. Mně spadl kámen ze srdce a úlevou mi klesla ramena. Agenti za mnou se kolem mě protáhli a odtáhli muže z cely ven. Mezitím jsme si s Lokim hleděli do očí. V jeho tváři jsem zachytila zlobu, nebezpečí, ale snad i zklamání.
"Děkuju," špitla jsem, když jsem couvla k východu. Ale v ten okamžik mě ke sklu přirazily Lokiho dlaně, které objaly má ramena. Bouchla jsem se do hlavy i zad, jen jsem zvedla zrak k jeho tváři.
"Nesnaž se mě udělat lepším mužem, poupátko. Takových před tebou bylo víc. Nechci ti ubližovat, ale pokud mne k tomu donutíš, nebudu se zdráhat," zavrčel mi do tváře, to už byla kolem nastoupena další řada ozbrojených mužů a málem by zasáhla, nebýt mé zvednuté ruky, jež je zadržela. V té druhé ruce jsem stále držela spínač.
"A ty nezkoušej dotknout se mě." Chvíli mi koukal do očí, očividně přemýšlel. Odtušil, že neměl jinou možnost než pustit mě a odstoupit. Ačkoliv jsem měla jistotu, ulevilo se mi, když se vzdálil.
"Nezahrávej si se mnou, maličká." Už jsem se nezdržovala v jeho blízkosti, vycouvala jsem z cely, načež se za mnou dveře uzamkly.
"To ani v plánu nemám."

°°°°°

"A to si říkáte agent?!" spustil na mě Bell, jakmile si mou osobu nechal předvolat do své kanceláře. Joe stál za mými zády, možná kontroloval mé chování či temperament, ale celou dobu mlčel.
"Co prosím?!" křikla jsem nazpět. "Nebyl to nikdo z nás, kdo dobrovolně vlezl do Lokiho cely a zařídil si, že málem přišel o život v jeho rukách! Ruce!" Bella se však má slova nedotkla ani zdaleka, což iritovalo mě.
"Máte toho psychopata na svědomí vy, Barton, a vaši lidé. Co dělá, máte na své jméno stejně tak!" Přetékaly mi nervy. Krev ve mně vřela, nemohla jsem se soustředit a čistě uvažovat.
"Joe, nemůžeme se sebrat a letět dál? Co nyní? Francie?"
"Pane, ale slečna Barton žehlila chybu vašeho člověka. S Lokim si vedla přinejmenším výborně, nikdo z vás a ani já bychom jeho výstup neustáli lépe. Odvažuji se říct, že Julii vděčíte za život svého muže," zastal se mě Joe. Věnovala jsme mu krátký vděčný úsměv, který přijal kývnutím hlavy. Ovšem pan Bell byl stále opačného názoru. Ale přec jen uznal Joeova slova za pravdivá. To ale nahlas neřekl a ani jsem se tomu nedivila. Hrdý Brit by přeci neuznal, že mladá holka zastala práci desítky agentů.
"Do budoucna ale očekávám, že jej budete hlídat víc." Nezmiňovala jsem to, že bylo jeho starostí obstarat Lokiho celu, mou povinností to nebylo. Mohla jsem mu pomoci jen ze své dobré vůle. Nechtěla jsem ale už přilévat benzín do ohně, a tak jsem jen pokořeně přikývla.
"Naštěstí pro nás všechny již zítra večer opouštíme Londýn," řekl Joe, ještě než jsme odešli z ředitelovy kanceláře. Na Joea jsem se široce usmála, spiklenecky na mě mrknul. Nic se ale neměnilo na tom, že při první možné příležitosti nabereme Lokiho a zmizneme pryč.