Důvěra v lež

Proklatý stereotyp noční Paříže

A Loki trucoval. Dávno jsme nastoupili do letadla. Zatoužila jsem říct mu, že jsem vytáhla pilota a Joea s Alexem, abychom mohli vyletět ještě toho večera, jen kvůli němu. Každý z nás toho měl dost a já jsem si večerní odlet vybrala hlavně kvůli Lokimu. Další noc pod střechou Bella bych dokázala překousnout, ale kvůli Lokimu jsem odmítala. Dokonce i Bell vypadal spokojeně, když jsme opouštěli základnu.

„Jak dlouho poletíme?" optala jsem se opět po delší době ticha, kdy jsem seděla v sedačce vedle Joea, který znuděně pročítal papíry. Sama jsem to dělávala, když jsem se potřebovala uspat.
„Dorazíme za dvě hodiny," řekl Joe. Ohlédla jsem se přes sedačku za sebe. Loki tiše seděl pohodlně opřený a koukal z okna. Vypadal klidně.
"Ta hádka s ním, co to bylo?" zeptal se náhle agent jako hora a nakrčil obočí. Nejraději bych mu nic neříkala, ale nedalo mi to.
"Asi mi i jemu ruply nervy. Vyčetli jsme si kdeco a teď trucujeme."
"Ublížil ti? Myslím, že ten chlap to umí se slovy lépe než zbraněmi." Ta hořká myšlenka mě pobavila. Loki by byl dobrým politikem, jeho vytříbené argumenty, drzost a důvtip by mu zajistili dokonalou kariéru. Možná, že kdyby si nás přeci jen podmanil, měli bychom se lépe...
Tiše jsem se zasmála.
"Ne, jsem v pořádku," odpověděla jsem po chvíli. "Jsem v pohodě."  

Letadlo přistálo. Na mě bylo, abych probudila Lokiho a šetrně mu oznámila, že si jej zanedlouho vyzvedne další organizace, že se bude muset opět předvést a tak dále. Pochopitelně se mi nechtělo. Joe s Alexem již stáli venku, očividně se i oni jemu vyhýbali. Postavila jsem se před Lokiho a než jsem ho vzbudila, naklonila jsem se před něj. Nemohl vypadat tak nevinně pořád? Poklidně oddechoval, zkřížené paže, uvolněné tělo. Ani se mi nechtělo ho budit.
"Zírej ještě moment a povolí mi uzda," promluvil z ničeho nic, až jsem nadskočila leknutím. "Co chceš?"
"Přistáli jsme, vaše veličenstvo. Můžete vystoupit," pronesla jsem sarkasticky. Připadala jsem si, jakoby mě načapal při krádeži bonbónů.
"Humor tě pořád nepřešel?" optal se nezaujatě, když se zvedl na nohy.
"Můžeš mlčet, nerada bych se hádala znovu..." Obešel mě a vyšel ven. Chvíli jsem za ním nechápavě civěla a dusila jsem přitom vztek.
"Klid, Jul, hlavně klid..."
Když jsem se usadila v autě vedle Lokiho, ucítila jsem na sobě jeho pohled, kterému bych se nejraději vyhnula jako čert kříži. Neodpustila jsem si nepohodlné zavrtění, odvrátila jsem tvář k oknu.
Ulice Paříže byly plné aut i v nočních hodinách, jejich ruch rušil jinak pohodovou atmosféru. Loki přítomnost jsem se pokoušela potlačovat, nevnímat ho. Jenže... s ním na sedadle vedle se to dělalo špatně. Vzdala jsem tedy veškerou snahu a Lokiho i s jeho protivnou náladou jsem přijala. Tvrdohlaví jsme oba. Bylo jen otázkou, kdo to vzdá dřív. A díky Lokiho postavení k věčnosti jsem byla já tou, na kterou by se uzavíraly sázky.
"Joe, jak dlouho?" zeptala jsem se.
"Pár minut. O našem příjezdu již ví." Bylo to skoro, jako kdyby byl Loki popová hvězdička. Začala jsem nad tím tedy uvažovat takto. Světové turné, zástupy fanoušků, jedno vystoupení a jdeme o kus dál. Já, Joe a věčně tichý a zalezlý Alexander jsme byli jeho bodyguardy. Asi jsem se potřebovala pobavit, odlehčit situaci a pokusit se z ní vytěžit co možná nejvíc.
Jak by se na to díval Stark? zeptala jsem se sama sebe. Dokázal by se povznést a bavit se. Usmyslila jsem si, že se minimálně pokusím o to samé.

Díkybohu za Francouze. Uvítal nás sám ředitel celého ústavu. S širokým úsměvem na tváři, grácií a veselými slovy. Příjemná změna od Bella.
Bylo snad kolem desáté večer a já jsem- asi na truc- popadla svetr a vydala jsem se ke dveřím Lokiho pokoje. Kupodivu nebyl zavřen do cely, ale dostal pokoj stejný jako my. Zabezpečen byl pouze našim náramkem, speciálním zámkem a kamerami. Energicky jsem zabušila na dveře a o krok jsem odstoupila. Jakmile se rozlétly, zpražil mě Lokiho ledový výraz, načež však povytáhl obočí a tázavě zamručel.
"Spíš?" optala jsem se. Zaskočeně zavrtěl hlavou. "Fajn. Tak se seber a jdeme ven."
"To nemyslíš vážně..."
"Vypadám, že si dělám srandu?" přerušila jsem ho.
"Vypadáš hlavně, že mě chceš vytáčet ještě víc. Ač jsi opravdu znamenitý kousek, nemám náladu čelit tvým výčitkám," prohlásil otráveně a opřel se o futra dveří.
"Tak poslouchej, bože. Nemám zapotřebí dokazovat ti cokoliv a chodit před tebou po špičkách. Odbudeme si dneska vycházku, zítra se budeš zase předvádět a pozítří z toho padá den volna, takže prosím, dopřej radost mně i sobě." Chvíli přemýšlivě špulil ústa, načež je roztáhl do úšklebku a naklonil se přede mě.
"Slyšel jsem prosím?" otázal se. Očividně jsem mu udělala radost, soudě podle jeho náhlé změny nálady. Protočila jsem oči.
"Zřejmě ano," zabručela jsem.

Zázrakem se mi podařilo jej protáhnout kolem Joea, a tak jsme měli čas, prostor pro sebe samotné. Těžko říct, či to bylo vhodné, ale taky jsem ocenila jistou formu soukromí. Měla jsem neustálý pocit, že mě Joe kontroluje. Ale ani Lokimu jsem nevěřila, a tak jsem v kapse bez přestání kontrolovala spínač k náramku.
Noční Paříž byla bez pochyb kouzelná. Nebe zářilo hvězdami, ulice osvětlené lampami, všudypřítomný povyk, jásot a hudba, ale i ruch silnic. Přesto jsem byla ráda, že jsem byla svědkem právě noci v Paříži.
"Stihneme Eifellovku," zaradovala jsem se. To jsem se ale přistihla při povolení uzdy svých citů a dětské radosti, a tak jsem se okamžitě donutila ke zmizení úsměvu ze rtů a zpražila jsem přísným pohledem Lokiho, který mě sledoval s poměrně nechápavým výrazem.
"Eifellova věž je základ." Slovy pana Starka, chtěla jsem ze situace vytěžit co nejvíc a i já jsem byla pouhou dívkou (někdy taky), která chtěla spatřit nádhery Paříže z její největší chlouby. Jakmile jsme vystoupili z výtahu, moje nohy změkly. Nedokážu vystát výšky a musela jsem se chvíli přemlouvat, než jsem našla tu jistotu vyjít k zábradlí.
"Hlavně neomdlívej," zaslechla jsem těsně za sebou Lokiho posměšný hlas. Musel mi zkazit každé potěšení.
"Ale zajímavé je, že tě humor nepřechází. Trpíš maniodepresemi, Loki?" optala jsem se pichlavě a zlehka jsem k němu natočila tvář. Přivřel oči, vycenil zuby v úšklebku.