Život tiché psychopatky [►POZASTAVENO]

4# Nová spolubydla

Itariko byla velice hodná, že mě nechala, že počkala. Rozhodla jsem se nakonec, že další část svého skrytého já odkryji. Možná to zároveň i trošku odkryje mou důvěru k ní.

Vykoukla jsem a zamrkala na ni uslzenýma očima. ,,Občas se jeden z nich objeví. A povídá si se mnou." svěřila jsem se.

,,O čem si s tebou povídá?" ptá se mě následně.

Opět se ze mě stala tichá skála. Na tuto otázku neznám odpověď. Dá se říci, že Timmy a Stela si se mnou povídají o běžných věcech, o kterých bych se bavila s jakýmkoli kamarádem. To jsem však říkat nechtěla, beztak by mi to nevěřila. Určitě si musí myslet, že po mě něco chtějí. Jako u pravých schizofreniků.

Dveře se najednou otevřely a vešla do místnosti nějaká adolescentka. Nos měla řádně nahoře a tahala jeden kufřík, zatímco v druhé ruce měla kabelku. Byla poměrně vyhublá. Schovala jsem se za Itariko.

Ona ji pozdravila a když viděla, že my dvě si asi moc nepromluvíme, povzdechla si a podívala se na mě. ,,Nemáš hlad? Můžeme se přesunout do jídelny." navrhla. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nemám. Ale klidně půjdu..." pověděla jsem a vystrašeně pohlédla na holku. Tak toto je ta Shizuko?

Vstala jsem a prošla dveřmi do pokoje, které mi Itariko ochotně otevřela. Přečetla jsem si opět své jméno, jméno Shizuko na dveřích, přičemž jsem si všimla, že tam přibylo jméno nové.

,,Lorraine Audrey..." čtu polohlasně, za chvíli už však mizím v chodbě s Itariko v patách.