Život tiché psychopatky [►POZASTAVENO]

5# Útěk z jídelny

V jídelně jsem se posadila přímo naproti doktorce Itariko. Bylo to naše první společné oficiální posezení. Přemýšlela jsem, zda mám hlad, zda mám něco jíst, ale nakonec jsem to zavrhla. Myslím, že bych nezvládla jíst s publikem, navíc s takovým, kterému ani pořádně nevěřím.

Povídaly jsme si, víceméně o mém minulém životě. Sdělila jsem terapeutce tu věc se střední školou, s internátem a s třídou.

Poté náš rozhovor vyrušila dívčina podobného věku, jako jsem já. Teda... nerušila nás. Vzala si jablko a když jsme obě přikývly, přisedla si. Představila se jako Tess. Šla jsem si pro müsli tyčinku s mou oblíbenou jahodovou příchutí. Poté jsem velice nenápadně vyklouzla z jídelny.

S pláčem jsem se rozběhla někam ven. Na zahradu, pryč od ostatních, zatímco v jídelně se Itariko bavila s Tess. Zamířila jsem si to k lesíku, kde jsem vyšplhala na jeden ze stromů.

Po chvilce tichého oddechování a přemýšlení jsem zaslechla, že mě někdo volá. Schovala jsem se do koruny stromu, abych se neprozradila. Zde se to bohužel ale nedalo tak dobře, jako v Opavě. Povzdechla jsem si, když mě již zmiňovaná holčina, kterou jsem znala již od svého příjezdu objevila. Byla to ona - Destiny.

Chtěla za mnou na strom, já se ani nijak nebránila. Mohla moje schizofrenie za to, že se mi tak rychle změnila nálada?

Zaslechla jsem křik. Škubla jsem sebou. ,,Slyšela jsi to taky?" zeptala jsem se Destiny. ,,Ano, půjdu se tam podívat." řekla a rozběhla se k domu zaměstnanců.