6# Drsňák Brian

89 10 1
                                    

Po chvilce mi to nedá a zvědavost nad strachem zvítězí. Seskočím tedy dolů z větve stromu a rozběhnu se k domu zaměstnanců za Destiny. Vtrhnu do dokořán otevřených dveří a vidím Destiny, jak se sklání nad Louisem. Co mu asi je?


,,Bratránku, copak?" zeptala jsem se tiše a starostlivě.

,,Noha.." špitl. Zavrtěla jsem hlavou.

Chvíli jsem pozorovala Destiny a Louise, následně jsem pronesla: ,,Nebudu se Vám do toho plést, ještě bych to zhoršila..." a odklusala jsem opět k lesíku, kde jsem vyšplhala na ten stejný, svůj oblíbený strom.

Blížil se večer, což mě samozřejmě donutilo dojít dovnitř. Bylo teprve jaro, bylo k večeru chladno. Vydala jsem se na hlavní chodbu a tam si sedla na schod.

Znenadání ke mě přišel kluk. „Eh... čus. Moc hezkývlasy." pravil a já se zatím na něj neotáčela, ale pousmála jsem se.

„Heh, dík." odpověděla jsem, když jsem se otočila nakluka. „Taky máš dobrej herstajl." usmála jsem se. Tedmi chyběla sluchátka. 

Zazubil se na mě. „Nemáš zač. Mám rád lidi, co senebojí jít si za svou image. A zelená je cool." složil jsem jipoklonu. „Hm, taky bych si možná měl nějak zajímavě nabarvithlavu. Ale na to bych potřeboval, aby mi to někdo udělal." zauvažoval nahlas. „Brian, a ty?" představil se nakonec.

Překvapeně jsem na něj zamrkala. Chvíli jsem jej nechápala, poté mi to ale všechno došlo. „Já na sebe upozorňuji nerada, ale když už jsem v tomblázinci..." ušklíbnu se a zavrtím hlavou.„Nic." dopovím. „Třeba by Tě klíčovejvzal do města pro barvu.. Klidně ti někdy pomůžu." povím ausměju se. „Jsem Holly."

Přisedl si ke mě a začali jsme si povídat. Probrali jsme nové oblečení, klíčového doktora a já byla tak neopatrná a zmínila Stelu.

,,Nic, to neřeš." zavrtěla jsem hlavou.

,,V pořádku. Každý má nějaký problém..." dodal. Zaslechla jsem něco z vrchního patra. On pravděpodobně taky. ,,Půjdeme se tam podívat?" zeptal se mě. Pokrčila jsem rameny a rozešla se do chodby. Když on ale zmizel na schodech, vrátila jsem se a sedla si na schod, kde jsem původně seděla.

Opřela jsem se o zeď a usnula.














Život tiché psychopatky  [►POZASTAVENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat