Život tiché psychopatky [►POZASTAVENO]

22# Odjezd

Probrala jsem se již další ráno. Bylo mi celkem mizerně z toho, že tady straším už tak dlouho kvůli naprosto banální věci, ale už jsem se smířila s tím, že nejsem normální. Dokonce jsem i hrdě tvrdila, že je s normálními nuda. Už jsem se nad svým chováním nepozastavovala, už mi to bylo celkem jedno.

Věděla jsem totiž, že dnes je ten den, kdy to tady navždy opustím. Byla jsem z toho doopravdy nadšená, a kdo by taky nebyl, že ano? Každopádně, já měla v plánu to doma ve velkém oslavit. Přátelé z internátu, klubovna za kolejemi a také možná nějaký ten alkohol, co více si přát?

Strčila jsem si sluchátka do uší a poslouchala hudbu ze svého miniaturního mp3 přehrávače. Chvíli jsem jen tak bez zájmu překlikávala písně, poté jsem však zaslechla klepání na dveře.

Ihned jsem z uší sluchátka vytrhla a upřela oči ke dveřím. ,,Dále..." zamumlala jsem, jakoby mě snad ani nezajímalo, že odtud navždy odcházím. Ve dveřích se objevila Itariko, moje klíčová lékařka. Usmála se na mě.

,,Tak co, připavena?" zeptala se.

,,Jistě." zazubila jsem se na ni a vstala, přičemž jsem svůj již předem předbalený kufr táhla ke dveřím. Usmívala jsem se, stejně jako Itariko.

Po chvíli už jsem byla dole. Seděla jsem v autě, které řídil bratránek Louis. Celkem jsem mu záviděla, že si během práce zde dokázal udělat i řidičský průkaz na auto jeho rodičů, které má půjčené. Zamávala jsem Itariko na rozloučenou, než se auto rozjelo. Seděla jsem na zadním sedadle, zatímco má zavazadla byla v kufru.

,,Tak co, těšíš se domů?" zeptal se mě Louis.

,,Jak se to vezme. Ale rozhodně se těším zpět za přáteli." pověděla jsem rozhodně a sledovala, jak nám kopec Ormenské léčebny mizí před očima.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tímto končí příběh zelenovlasé Holly v léčebně. Pokud za ní ještě budu někdy v budoucnu na nějaké textové RPG hrát, jistě vám dám vědět pomocí další kapitoly tohoto příběhu. Děkuju za přečtení! Prozatím se mějte.

Vaše Dinny...