Život tiché psychopatky [►POZASTAVENO]

7# U Jane

Byl nový den, ptáci venku a v lese cvrlikali, probudili mě tím. Kupodivu jsem na hodinu, nebo možná dvě usnula. Přetočila jsem se a málem přitom spadla z postele. V mžiku jsem otevřela oči a viděla, že postel naproti mě, i ta vedle je prázdná. Zamrkala jsem a zvedla se do sedu.

Hlavu jsem okamžitě složila do dlaní, jen co jsem si sedla tak, abych se opírala o zeď. ,,Takže to nebyl sen..." pošeptala jsem do dlaní. V očích se mi objevily slzy, které by stejně nikdo neviděl, kdybych tu nebyla sama. Chvíli jsem jen tiše přemýšlela.

Z mých myšlenek mě probudilo táhlé zakručení v mém žaludku. Zamračila jsem se a sundala dlaně z obličeje. Pohlédla jsem na dveře. Risk je zisk... napadlo mě. Zvedla jsem se z postele. Ale někdy i ztráta. Mám tam snad jít, nebo tady radši zůstat? Byla jsem dosti zmatená.

Poté mi ale probleskl hlavou obraz jedné dívky, které jsem si všimla již dříve, tehdy, jak byla s Louisem. Ne, nebyla to Destiny. Byla to ta, jejíž jméno neznám. Věděla jsem pouze to, že bydlí v druhém patře.

Vyrazila jsem tedy ven z pokoje a ihned směr schodiště. Po dvou schodech jedním krokem jsem vzala schody, které mě dělily od druhého patra a hledala podezřelé jméno na dveřích. Po chvíli se povedlo. Zaklepala jsem.

Holčina mi ihned otevřela a vřele mě přivítala. Představila se jako Jane Holmes a ihned mě pozvala dále. Sedla jsem si na postel vedle ní a pozorovala vše kolem. Fotky v rámečcích.