Život tiché psychopatky [►POZASTAVENO]

9# Halloween na Ormenu

Byl klid, tedy dokud ze zadní části zahrady nezačala hrát hudba. Toto se mi líbilo. Lidí tam bylo sice hodně, to jsem poznávala už zdálky, ale možná je toto příležitost, jak být zase sama sebou, jak být zase tou, která jsem byla na konci deváté třídy na základní škole.

Sedla jsem si k Louisovi, kterého jsem rozpoznala už z dálky. Viděla jsem, že má sádru.

,,Copak se ti stalo?" zeptala jsem se jej láskyplně a hleděla na ten bílý kus plastu, nebo nevím, k čemu jinému to přirovnat, protože já sama nikdy sádru neměla, ani dlahu.

,,Zaklíněná noha. Ještěže mi Destiny pomohla, bůhví, jak by to pak dopadlo." zasmál se. On byl vždy ten méně šikovný. Zavrtěla jsem hlavou. Trdlo.

Porozhlédla jsem se kolem a zjistila jsem, že to znám. Že vím, o co jde. Slaví se přeci Halloween, je konec podzimu! Trklo mě to, rozhlížela jsem se dále. Tess již seděla u toho úžasného vlasáče, který byl místní správce. Povídali si. Chvilku se mi chtělo je poslouchat, protože jsem chtěla Adama pro sebe, ale poté jsem se na to vykašlala.

Lidí tady bylo celkem dost, jídla taky a tak samo i pití. Bohužel nealkoholického. Jak moc mi chybí moje milované Frisco.