Život tiché psychopatky [►POZASTAVENO]

15# Nepříjemná noc

Kdyby mě nedržel, ručník už by ze mě dávno spadl, nyní se jen z části rozvinul a svezl z vrchní poloviny mého těla, takže mám odhalená ňadra vzhledem k tomu že má paži omotanou kolem mého břicha. Pobaveně povytáhnl obočí a naklonil se. „Ale no tak, neplač.. To budedobrý.." Zašeptal na oko chlácholivě ale pak se nad tím jen tiše uchechtl a pevněji mě sevřel.

Možná jsem si ani neuvědomovala, že kdybych jej opravdu naštvala, klidně by mi tu teď rozmlátil hlavu o zeď. Stále se snažím bránit, ale všechna snaha přichází vniveč. Proč jsou jen lidi takoví, že toto dělají druhým? Proč si vybrali zrovna mě? Vždyť jsem nikomu, a už vůbec ne tomuto nic neudělala.

Stále jsem se klepala strachy, i s podlomenými koleny. On mě však bohužel držel přimáčknutou ke zdi. Měl se mnou nějaké plány, to jsem věděla jistě.

„Já tě varoval." povzdychne si a zavrtí nad tím mým snažením pobaveně hlavou. „Nikdy si to nevezmou k srdci..." s těmito slovy mi sevřel nos mezi ukazováček a palec tak abych jí zamezil přívod kyslíku a přidusil jí – pouze natolik abych ztratila vědomí. Mírně jsem se uklidňovala. Něco mi nedovolovalo se dále bránit. Šlo to postupně, až jsem ztratila vědomí o sobě samotné.