Život tiché psychopatky [►POZASTAVENO]

8# Volání rozhlasu

Vyhlédla jsem ven z okna. Pár pacošů tam bylo, ale většinu jsem ani neznala. Po chvíli se opět ozvalo klepání na dveře. Mírně jsem znervózněla a pohlédla směrem k nim. ,,Dále.." zabručela Jane, protože tušila to samé, co já. Že to bude nějaký lékař. Kdepak, byla to Tess. Zjistily jsme to hned, jak otevřela dveře. Jane ji vřele přivítala, byť ji neznala a pozvala ji dále.

Sedla si k nám na postel, začaly jsme se bavit. Asi jsem nevědomky Jane něco připomněla a ona se zamyslela. ,,Hele, musím jít něco zařídit. Můžete tu být. Nedělejte nepořádek." pověděla a zmizela v chodbách. Tušila jsem, co potřebuje zařídit. Určitě se zakoukala do Louise. Překvapeně jsem na ni zamrkala, poté jsem se jen tiše zachichotala. Chvíli jsme se s Tess bavily o kravinkách, následně jsme se rozhodli, že půjdeme raději do nějaké té společenky. 

Jen co jsme se zvedly, zavolalo nás hlášení v rozhlasu. Okamžitě jsem rozpoznala hlas zdejšího ředitele. Počkat, cože? Volají nás za budovu. Měla jsem mírný strach, co po nás chtějí. Doufala jsem, že je to dobrovolné, nechtěla jsem tam jít.

,,Co myslíš, že po nás chtějí?" zeptala jsem se Tess, která mi na to vzápětí pokrčila rameny. ,,Půjdeme se podívat?" zeptala jsem se jí opět a ona přikývla.

Prošly jsme na chodbu, zavřeli slušně dveře Janiného pokoje a taktéž se vytratili o poschodí níže a následně ven.