Život tiché psychopatky [►POZASTAVENO]

11# Následující ráno

Bylo poměrně chladno, chladněji, než včera v noci. A právě ten chlad mě probudil. Měl pro mě nepříjmené překvapení. Začaly poletovat sněhové vločky.

Rozlepila jsem oči a posadila jsem se. Zjistila jsem, že jsem včera usnula na lavičce. Bylo mi mizerně. Odporně mě bolela hlava. Dost lidí, kteří tady byli se mnou taky spalo, jiní se zvedali, probouzeli, stejně jako já. Někteří už tu ani nebyli. Ředitel zmizel. Nechápala jsem to, a to ani trochu.

Ze včerejška si pamatuju jen zábavu, lidi, hudbu a... whisky. Ano, whisky! Přesně ta alkoholická tekutina to bude mít za vinu.

Točila se mi hlava, příšerná bolest se mi rozléhala celým tělem. Vstala jsem a v tom jsem zacítila, jak se celá chvěju. O jáj, to jsem včera zase musela přehnat. Zívla jsem. Ani vyspaná jsem pořádně nebyla. Pohlédla jsem na zem, kde byly již začínající poprašky sněhu. Hm... že by nám přišla zima letos o něco dříve?

Vstala jsem a bez ohledu na ostatních se rozešla do budovy. Namířila jsem si to do pokoje číslo dvacet, opět za Jane.

Zaklepala jsem a tiše vešla. ,,Ahojky Holly, potřebuješ něco?" ozval se milý hlas holčiny.

,,Ahoj, nepotřebuju... stavila jsem se jen tak na pokec... vypadáš v pořádku. Ty jsi včera nebyla venku?" zeptala jsem se hned poté, co jsem ji pozdravila.

,,Jistě, pojď dále, jen poslouchám hudbu z mobilu. No byla, ale nic moc jsem nepopila." pověděla.

Vešla jsem a mrkla na ni. ,,Já to asi přehnala. Strašně mě bolí hlava." postěžovala jsem si.

,,Jo, to se stává, že to člověk občas přežene... Bude to zase dobrý." usmála se na mě.

Přisedla jsem si k ní na postel.