Život tiché psychopatky [►POZASTAVENO]

10# Alkohol

Čas utíkal, hrála jedna píseň za druhou a hlavně - všichni zaměstnanci mi byli velice podezřelí. Chovali se tak nějak... jinak? Opravdu. Ředitel, Louis, Adam, Cashmere, vlastně nejmenovitě, téměř každý dospělý zaměstnanec. Napadlo mě, že mají připito.

Zdálo se mi to divné, že se tady nachází alkohol. Tedy aspoň do té doby, než mi bratránek Louis nahrál flašku whisky. Chytila jsem ji, prohlédla si ji. Chvíli jsem měla pocit, že jí třísknu o zem, nebo ji někomu dám, ale vlastně... proč ne? Proč nezkusit? Nikdo z města se to nedozví. Myslím, že je to jen mezi námi, když si dávají i doktoři...

Otevřela jsem láhev zuby a napila se. Následně jsem se otočila směrem k budově, přičemž jsem trsala pod přístřeškem. Nyní jsem musela vypadat jak hyperaktivní debil. Zmerčila jsem, že právě přichází Brian. ,,Hej, Briane, ná!" štěkla jsem po něm divoce a nahrála láhev whisky i jemu.

Ihned ji obratně chytil. ,,Dík." zašklebil se a napil se. Poté se ztratil v davu těch trsajících, ale i těch, kteří si užívali v klidu jídla a hudby u stolků. Tento přístřešek s tanečním parketem se mi velice líbil. Připomínal mi staré dobré časy na Vrbenských slavnostech, jak byly kdysi, původní. Chybělo mi to.

Alkohol se tedy velice rychle rozšířil mezi nás všechny. Bylo to fakt skvělé. Líbilo se mi to. Poprvé jsem snad nelitovala toho, že jsem v léčebně. I přestože to teď tak nevypadalo.