My L❤VE /Jirka Král

21. Část

No.. To není špatný nápad a dal by se uskutečnit..

Vyběhla jsem ven spolu s mým budoucím bratrem a mým Jirkou. Když jsme už byli na zachradě venku všichni jsme se rozhlíželi a hledali jsme tátu , který tu zřejmě není..

Všichni jsem tam dál stáli a zírali. Kde ksakru je? Naštěstí jsem uslyšela jak se moje mamka ve vnitř v baráku směje..

Aha! Nechápu ,že mi to nedošlo.. Jasně ,že je to vtip... Kdo by taky stavěl bazén ,když je treprve začátek jara? Neznám takového nikoho.. Nechápu ,že mi to došlo až teď... Došlo mi to až ,když jsem slyšela smích ,ale nebyla jsem jediná i Luk s Jirkou smích slyšeli...

Jirka s Lukem se začali smát ,ale mě to zas až tak vtipné nepřišlo.. Už jsem se těšila jak utopím Luka a jak se s ním a Jirkou budu vsázet atd... Jaj... Proč musím mít tak pomalé vedení? Proč já?? Achjo..

Když se kluci dosmáli ,tak jsme se všichni vydali za mojí mamkou a Lukovo tátou. ,,Vy jste nám na to vážně skočili?" řekl mezi smíchem Lukovo táta. ,,Né asi šli jsme hledat mozkomory." řekla jsem a skřížila jsem si ruce na prsou ,aby to vypadalo jako ,že jsem na ně naštvaná. Jsem ,ale né nijak extra.. Bylo to lehce prokouknutelné a mně to mohlo hned dojít ,jenže ne.. Já prostě musím být něco extra a musím mít pomalé vedení stejně jako můj bratr a Jiřina..

Díky mé poznámce o mozkomorech se Luk dostal až na zem a Jirka se držel dveří ,aby nešel za ním.. Proč mi teď připadá ,že jsem tady ze všech nejrozumější? Asi to je pravda no ,protože i moje mamka s mým budoucím tátou chcípali smíchy. Naštěstí nebyli až tak postěžený jako Luk s Jirkou i když.... Přeci jenom.... Moje mamka teď vypadá jak postižený lachtan.. Proč? Smála se tak hodně Lukovu pádu až ztratila dech a jen máchá kolem sebe rukama a nevydává žádné zvuky.. No prostě postižený lachtan..

Všichni se konečně uklidnili. Kluci s tátou šli do obýváku a já s mamkou do kuchyně připravovat večeři. ,,Mami?" řekla jsem zatím co jsem připravovala talíře s přibory na stůl ,,Ano zlatíčko?" řekla mamka ,,No.. Dneska jsem se usmířila s Laurou." řekla jsem a moje mamka se hned začala usmívat od ucha k uchu.. ,,Tak to je vážně super.!!!" křikla moje mamka a začala tleskat radostí jako malé dítě. ,,To je.." řekla jsem. ,,Minutku zlatíčko skočim si rychle něco zařídit." řekla moje mamka a někam odběhla.

Po pár minutách se za mnou vrátila a usmívala se zase od ucha k uchu.,,Mami co jsi si šla zařídit?" řekla jsem nedočkavě. ,,To uvidíš.. " řekla mamka a podívala se na hodinky co má na ruce ,,Asi tak za hodinu." dodala ,,Co za hodinu????" vyjekla jsem ,,Překvapení dorazí.." řekla mamka a já se jen plácla do čela a raději ji už neodpovídala.

,,Tak.. Hototvo." řekla jsem ,,Super tak si běž zatím sednout k chlapům a já vás zachvilku zavolám." řekla mamka ,,ok" odpověděla jsem.

Sedla jsem si ke klukům na gauč ,protože jinde místo nebylo. Moje oblíbené křeslo zasedl můj budoucí táta. ,,Jéééé!!! Naše kobliha se nám vrátila!!" řekl Luk a začal se s Jirkou a tátou smát. ,,Hej co? Jak jako kobliha?" řekla jsem ,,Ty jsi mi nechtěla říct co to znamená ,když mi tvoje kámoška řekla ,že jsem Bramborák. Proto já tobě neřeknu co to známená kobliha." řekl Luk. Jaj tak teď mě vytočil.. ,,Luku!!! Dělej! Pověz mi to!" křikla jsem na něj ,protože to vážně chci vědět. ,,Ne-e" řekl Luk. Myslím si ,že jsem teď celá rudá vzteky. ,,Jirko ty víš co to znamená?" řekla jsem ,,Jasně ,že jo." řekl Jirka a plácl si s Lukem. ,,Jiřino!!!! Okamžitě to vyklop!!!" křikla jsem a dala si ruce v bok ,,Ne-e" řekl Jirka jako Luk. ,,RRRRR." zavrčela jsem na ně naštvaně.

,,Co se tady děje? A proč Bello vypadáš jako kdyby jsi chtěla někoho vykastrovat?" řekla mamka a já se jen uchechtla. ,,Znáš mě dobře mami." řekla jsem ,,No jasně ,že tě znám dobře. Jsi přeci pořád moje dcera." řekla mamka ,,Proč jsi tady křičela Bello?" dodala mamka ,,Asi vykastruju Luka s Jirkou." řekla jsem podrážděně ,,Mě?" řekl Luk "uraženě-ublíženě" ,,Ano tebe taky." řekla jsem a věnovala mu zákeřný úsměv.

,,Tak proč jsi teda křičela Bello?" zeptala se mamka znovu ,,Kluci mi nechtějí říct co to znamená kobliha ,protože mě tak nazvali." řekla jsem a stále jsem měla ruce skřižené na prsou ,,Já vím co to znamená." řekla mamka ,,Co jak??" řekla jsem a podívala jsem se na Luka s Jirkou. Oba dva mají pusu otevřenou tak hodně ,že se divím ,že ještě nenarazila na zemské jádro.

,,No.. Zaslechla jsem je jak se baví o tom jak se ti pomstí." řekla mamka ,,Jak jako pomstí?" řekla jsem ,,Prej za to jak jsi nechtěla Lukovi vysvětlit to s tím bramborákem." řekla mamka ,,Jak to všechno víš?" řekla jsem ,,Telefonovala jsem. Pak hovor skončil a já je chvilku poslouchala. Dokonce i vím ,že kdyby jsi nebyla Lukovo budoucí sestra ,tak by po tobě šel a balil tě a tak dále." řekla mamka ,,A mami víš teda co znamená to oslovení kobliha?" zeptala jsem se ,,Kobliha je v překladu hezká holka." řekla mamka ,,Díky." řekla se a mamce jsem věnovala milý,upřímný a děkovný úsměv.

,,Jak originální kluci." řekla jsem ironicky a zatleskala jsem jim. Udělala bych si z nich ještě další srandu a taky bych je i dál provokovala ,jenže začal zvonit zvonek a já automaticky ze zvědavosti jsem tam šla.

Stojím u dveří a stále neotevírám osobě co je za nimi. Nevím kdo to je.. Nevím proč tu je.. Nikoho nečekáme. Hm... Zvláštní.. Kdo to asi bude? Třeba Lukovo přítelkyně? Hm..? To je možný ,že ji Luk pozval na rodinnou večeři i když se mi nezmínil o tom že má přítelkyni. Po asi pětiminutovém přemlouvání jsem se konečně odhodlala otevřít naše dřevěné dveře.. ,,Ahoj." pozdravila mě osoba ,co ještě před chvilkou stála za dveřmi ,,Ahoj co ty tu?" řekla jsem a věnovala ji milý ,ale taky trošku nervózní úsměv.. Lukovo přítelkyně to nebyla...

Tak co jak se vám tato delší část líbila? Udělala jsem ji na přání jedné z vás ,které čtou tento přiběh. Chtěli by jste ,abych vydávala takto dlouhé části? Je to na vás. :) Mě to je osobně jedno. Já se ráda rozepíšu. :D
Kdo si myslíte ,že tam byl za těmi dveřmi? Tipujte si do komentářů.
Budu ráda ze votes,komentáře a mně follow.
Vaše Cathy