My L❤VE /Jirka Král

11. část

Tady máte další část. Doufám ,že se vám bude líbit.

Už jsme nakoupili několik věcí. Né jenom na máminu svatbu ,ale i třeba ke mně do bytu atd.. Teď jedeme domu.. Už jsem zaparkovala a teď se jde konečně domu. Už je večer a dokonce i tma je už 21:14. Stojím s mamkou před dveřmi. Už odemyká a jdeme dovnitř... Vešla jsen do obýváku a tam nikdo nebyl.. Laura je asi u sebe a tak jsem šla k ní do pokoje... To jsem dělat neměla....

To co jsem tam viděla mě zaskočilo ,ale také zároveň i naštvalo. Viděla jsem tam Lauru jak se líbá s Jirkou. To mi udělali naschvál?? Proč já? Do očí se mi nahrnulo několik slz. Snažila jsem se je nepustit ,ale neposlechly mě. Chvilku jsem tam stála a dívala se na ně zatím co mi na tvářích stékaly slzy. Slzy ,které nemusely vzniknout ,ale vznikly kvůli Jirkovi a Lauře.. Kdyby se aspoň hned od ní oddálil ,protože ho mohla políbit ona ,ale... On .. On s ní spolupracuje. Nebrání se... Ještě si mě ani nevšimli. Jirka je bez trička. Byl už i když jsem přišla. Teď chce sundat i Lauře. Na ti se už koukat nemůžu. Šílené hodně mi to rve srdce. Se slzami v očích jsem vyběhla z Laury pokoje a nezapomněla jsem ani na to ,abych bouchla při odchodu dveřmi. ,,Mami odvezu tě ještě dnes." řekla jsem a mamka jen nechápala ,,Dobře. Co se stalo proč brečíš?" řekla mamka přitom ,když si obouvala se mnou boty. ,,Bello počkej já ti to vysvětlím!!" křičel na mě Jirka od Laury pokoje ,,Stačí mi to co jsem viděla Jirko." řekla jsem a po tváři mi stékaly další a další slzy. Bouchla jsem dveřmi a rychle jsem běžela s mou mamkou k výtahu. Nastoupili jsme dovnitř. Dveře se pomaličku zavíraly. Koukála jsem stále na dveře od mého a Laury bytu. Jirka stál u dveří.. Na jeho tváři byl vidět též smutek. Dokonce mu i ukápla slza. Kdyby mě miloval ,tak by se nelíbali!!!! Nechápu jak jsem se v někom mohla ,tak hodně splést. Vždyť kdybych nepřišla a pak nevouchla dveřmi,tak by si ti v pohodě spolu rozdali.. Dveře od výtahu se zavřely a já s mamkou jsem jela výtahem dolu. Pryč od Jirky a od Laury.

Nastoupila jsem do auta. Jsem teď na cestě domu. Aspoň se tam zklidnim. Nechápu jak mi to mohl udělat. Klid Bello. Musíš se zklidnit. Nesmíš nabourat. Nádech a výdech... Dokonce se i klepu. Kopačky jsem už dostala ,ale... Ale s Jirkou to bylo něco jiného.. Ani nevím jak to mám popsat. ,,Bello zajeď ke kraji. V tomhle stavu nemůžeš řídit. Akorát by jsme se vybouraly." řekla mamka ,,A-asi m-máš pravdu." řekla jsem mezi vzlyky. Zajela jsem ke kraji silnice,zastavila jsem a s mamkou jsme se vyměnily. Koukám z okna a před očima vidím samé vzpomínky ,které jsou s Jirkou. Naše první setkání.. To bruslení.. Dal mi tečou slzy z očí.. Začala jsem se až klepat. Je toho na mě moc.. Až moc.. Už se těším až budeme doma.. Jirka mě tam nenajde. Tedy aspoň doufám. Chci klid nechci ho teď ani vidět... Nechci slyšet nic co by se ho týkalo. Hlavu jsem si opřela o okno. Zavřela jsem oči.. Stále na něj myslím.. Jak jsem se líbali... Náš první polibek.. Jak mě objal.. Jak mě lochtal.. Jen si na to vzpomenu a hned mi to rve srdce neskutečným způsobem.

Probudila jsem se až ,když mamka parkovala před naším rodinným domem. Štěstí ,že jsem tu cestu prospala ,protože kdyby ne tak mám celé rudé oči a hlavně by mi nebylo ani nejlíp.. No to mi není ani teď.. Vylezli jsme z auta a šli ke dveřím od našeho domku. Mamka odemkla. Co nejrychleji jsem si sundala boty a běžela jsem do svého pokoje ,který je v druhém patře. Vešla jsem dovnitř a lehla si na postel. Jen jsem se přikryla dekou a nic jiného jsem neřešila. Snažila jsem se co nejrychleji usnout a taky se mi to i naštěstí i podařilo. Naštěstí..
,,Hejj! Vstávej to je moje postel." řekl nějaký kluk mezi smíchem.

Kdo to je?? Jak to bude dál? Co říkáte na Jirku co udělal Belle? To se dozvíte v další části. Budu ráda za votes,komentáře a mně follow.
Vaše Catheriennn