My L❤VE /Jirka Král

23. Část

Nelituju toho co jsem teď řekla.. No přiznejte si.. Přátelé jsou cený.. A blbě se hledají. Kluků můžu mít ještě hodně ,ale někoho jako Lauru už nenajdu..

,,Dobře.. Tak neodejdu ,ale ať Jirka zavře tu svojí hubu." řekla Laura ,,Neboj já ho sklidním.." řekla jsem a povzbudivě jsem se na ní usmála.

Společně s Laurou jsem odešla zpět do kuchyně. Na Lauře šlo poznat ,že je fakt dost nervozní. Ani se jí nedivím. Laura si sedla na své místo. Jirka ji vraždil pohledem..
,,Jirko pojď se mnou nachvilku." řekla jsem. Jirka neochotně zvedl tem svůj zadek ze židle a pomalým krokem šel za mnou.

,,Děláš si ze mě prdel?" vřískla jsem na něj a dala mu facku ,,Ouu." řekl Luk a šel někam dál. Podle toho jak pospíchal bych si tipla ,že spěchal na záchod.

,,Proč jsi mi dala tu facku?" zeptal se Jirka ublíženě ,,Přestaň se chovat k Lauře hrubě. Je to moje nejlepší kamarádka. Beru ji jako sestru. A nedovolím ,aby jsi byl na ní pořád hnusný. Omluvila se. Chybovat je lidské. " řekla jsem ,,Promiň.. Ale.. Jsem naštvaný na ní i na sebe za to co se stalo. Přehnal jsem to.. No prostě mi ujely nervy. Nechtěl jsem na ní být tak hnusný ,ale.. No.. Prostě se pořád bojím ,že tě ztratím. Bojím se ,že je ti přednější Laura jak já. Bojím se ,že by ti něco nakecala a ty by jsi se na mě vykašlala." dokončil svůj dlouhý dialog Jirka.

Po tváři se mi skutálela slza. ,,Ach Jirko.." řekla jsem a pevně jsem ho objala.. ,,Lauru miluju jako sestru. Tebe miluju jako celoživotní lásku.." šeptla jsem mu do ucha. Jirka mě hladil po vlasech jako náznak útěchy. Nechtěl ,abych dál brečela.

,,Takže je to remíza? Sakra.. A já jsem si vsadil na to ,že tě Laura zmlátí do kuličky." řekl Luk ,když vyšel z kuchyně nás omrknout. ,,Tak naval stovku." řekla Laura a dala před Lukovo obličej svou ruku s dlaní směrem vzůru. ,,Že já se vsázel." řekl Luk a koulel při tom očima. Z kapsy na zadku vytáhl stovku. A podal ji Lauře. ,,Lehce vydělaný prachy." řekla Laura a následně se uchechtla a já s ní. Laura i s Lukem odešla.

Naše objetí s Jirkou jsem přerušila ,když ti dva sázeči odešli. Chtěla jsem jít za nimi ,ale Jirka mě zastavil. ,,A pusa by nebyla?" řekl Jirka a věnoval mi jeden z jeho neodolatelných úsměvů. ,,Ne" řekla jsem a otočila jsem se k Jirkovi zády.

Po chvilce ničeho jsem se rychle otočila a vlepila mu jednu cudnou pusu. Následně jsem rychle odběhla do kuchyně. Jirka šel pomalu za mnou.

,,Já chci pořádnou." zaškemral Jirka když jsme byli oba už v kuchyni. Díval se na mě takovým tím psím pohledem. Awrr. Jak teď bych mu ráda vlepila pořádnýho francouzáka. No.. Ale kašlu na to. Zlobil. Nemůžu mu dát odměnu. To by si pak myslel ,že tohle dělat může. Tím myslím tu hádku. Musím si ho vycvičit jako pejska.. Jaj. To zní fakt srandovně. Když si teď představím Jirku v psím oblečku... No to nene.. Nesměj se Bello.. Klid..  ,,Smůla. Zlobil si ,tak nic nebude." řekla jsem a vyplázla jsem na něj jazyk. Jirka se na mě zamračil a věnoval se dál jídlu ,které tu bylo naservírované od mé matky.

,,Luku ,kdy si konečně najdeš nějakou přítelkyni?" zeptala jsem se po chvilce ticha. ,,RR.." zavrčel Luk ,,Holky mi jsou u prdele." řekl Luk a hodil po mně kousek brambory. Počkat!! Počkat.. To pako po mně hodilo bramboru??!! Tak tohle bude vojna hajzle! ,,Tak to si přehnal!" křikla jsem na Luka a vzala jsem si několik brambor do ruky a rozmačkala jsem je v ruce. Vstala jsem ze židle a přistoupila jsem blíž k Lukovi. V jeho očích šel vidět strach. Nejspíš strach z toho ,že nevěděl co mám teď v plánu. Kdyby byl rozumný ,tak by už dávno vzal nohy na ramena a zdrhal ode mě ,co nejdál by mohl. Brambory jsem mu hodila pod tričko. ,,To jako vážně?? Bello!! Ksakru!! Já mám dneska rande a tohle je moje oblíbený tričko!!" křikl Luk a stoupl si. Popadl pár brambor a hodil je po mně.. To ale neměl dělat. ,,Jaký parch-razit po mně hodil ty brambory??!" křikla mamka. ,,To Bella!!" křikl Luk a začal na mě ukazovat ukazováčkem. Jak dospělé..

,,To jsem nebyla já! To byl ten idiot!!" křikla jsem a ukázala jsem na Luka.. Tahle situace mi připadá jak ,kdyby ji napsal někdo se špatným humorem ,protože tohle uklízet se mi vážně nechce. ,,Oba to okamžitě uklidíte!" křikla mamka a ukázala na nás oba dva. K tomu po nás házela vražedný pohledy. Rychle jsem přiběhla ke svému talíři a hodila další brambory po Lukovi.

No co.. Když už budu uklízet ,tak je jedno kolik brambor. Počkat.. Teď mi něco docvaklo.. Luk předtím říkal něco o tom ,že má rande.. OMG!! Já budu teta!!!

Tak co ,jak jste si užili první den školy po prázdninách? Já jsem to přežila.
Naštěstí. Jinak by jste se nedočkali další kapitolky. :'D
Budu ráda za votes,komentáře a mně follow.
Tato kapitolka je pro NellyBrebisova
Určitě jí dejte follow a přečtěte si její příběhy.
Vaše Cathy :)