My L❤VE /Jirka Král

31. část

,,Dělej Bello! Já chci ještě dneska dojet k tvým rodičům." křikl Jirka ,,Tobě se to řekne. Ty nemáš místo břicha sud! Jak si mám asi obout boty, když si ani na nohy nevidím?" křikla jsem na Jirku nazpět ,,Hele náhodou já tě celkem slušně douháním." řekl už potišeji, když došel ke mně a hladil si břicho. Samozřejmě se mi zasmál. ,,Nesměj se. Za to můžeš ty a ty tvoje úžasné kondomy." řekla jsem a snažila se si nandat tenisky. Stále se mi to nedařilo. ,,Jo já zapomněla ty tvoje úžasné propíchnuté kondomy!" křikla jsem a začala jsem se smát ,,Já za to nemůžu, že mi je dál kámoš a vystřelil si ze mě." řekl Jirka ,,No spíš si vystřelil ze mě." řekla jsem ,,Možná trošku." řekl Jirka a zakřenil se ,,Hele jako. Já to dítě každou chvílí vyprdnu a zabavim se částěčně břicha, ale ty to svoje břiško neschováš." řekla jsem a pohladila jsem mu bříško, jako vždycky hladíval mě. ,,Ehm.." řekla jsem ,,Pomůžeš mi?" dodala jsem a Jirka si klekl a nazul mi tenisky a zavázal tkaničky. ,,Děkuju." řekla jsem a věnovala jsem mu rychlou pusu.

Už vím proč jsem měla ty chutě. Prostě mě Jirka zbouchnul a samozřejmě za to ani jeden z nás nemohl. Proč ne jako. Jirka má totiž naprosto užasné kamarády. Tak koho by napadla taková chujovina? Jo jenom naprostý hovado! Chvilkami si připadam, jak nějaký opilec. Prostě jdu a najednou rychle zatočím do nějaké strany až to vypadá, že najednou spadnu. Jirka vždy ze mě chcípá. No prostě moje rovnováhá je na tom hodně špatně. Laura už mně a Jirkovi plánovala svatbu, jenže když zjistila, že jsem v tom, tak jsme se hned na plánování vykašlala. Nebudu přeci na svatbě vypadat jak bečka! Taky kdo by chtěl. Asi jsem se ani nezmínila, že asi měsíc před tím než jsem zjistila, že jsem těhotná, tak mě Jirka požádal o ruku. Koupil mi úplně úchvatný prsten. Myslela jsem, že na místě omdlím. Asi vám došlo, že jsem mu řekla ano. Hold svatbu budeme muset odložit.

,,Jsme tady lásko." řekl Jirka ,,Jop." řekla jsem a otevřela jsem dveře. Pokusila jsem se vstát, jenže jsem se vrátila hned zpátky. Pokusila jsem se zvednou ještě několikrát, ale prostě se mi to nepodařilo. Jirka se mi chvilku smál, ale po chvilce mi šel pomoct. Zamkl auto a společně jsme zazvonili u domu mojich rodičů. ,,Ahojky!" křikla mamka a okamžitě mě objala, pak se odtáhla s začala mi hladit břiško. ,,Ten je tak veliký." řekla mamka ,,A taky je to můj buřt." řekla jsem ,,I můj." upozornil nás Jirka ,,Jojo." řekla jsem a zasmála jsem se. ,,Máme tady pro tebe s tatínkem takové malé překvapení." řekla mamka a zavřela dveře. Vešli jsme do obýváku a tam byli moji bráchové se svými přítelkyněmi, ale zároveň i tety, strejdové atd.. Prostě celá rodina. ,,Ježiši Bello tobě to těhotenství tak sluší." řekla jedna teta z mamky strany. Jo tak ta je asi 50. osoba, která mi to říká. Achjo. Tohle fakt zbožňuju. Tohle je jedna z věcí, kterou nemám ráda na těhoteství.

Zbytek dne probíhal v pohodě. Všichni už odjeli a my s Jirkou šli spát do mého pokoje. Oba jsme během chvilky usnuli, jak nás všichni utahali tím, jak se stále vyptávali na něco ohledně dítěte. ,,Aaa!" křikla jsem a chytla se za břiho. ,,Co se děje? Jsi v pořádku? Mám zavolat záchranku? Jsi v pohodě?" řekl Jirka a zaplavil mě otázkami. ,,Hrozně moc mě bolí břicho. Ani si nedokážeš představit jaká to je bolest." řekl Jirka ,,Bolí to víc, jak kopnutí do koulí?" řekl ,,A jak mám asi vědět, jak to bolí, když nemám koule?" řekla jsem nepříjemně. Jirka se okamžitě zvedl a skočil pro mojí mamku. ,,Copak Bello?" řekla mamka ,,Mám hrozný bolesti asi rodim." řekla jsem. Mamka mi pomohla vstát. Zavolala záchranku. Když jsem šla společně s mamkou a Jirkou k hlavním dveřím se podemnou objevila voda. ,,To ti praskla asi voda." řekla mamka ,,Ne to se jen pochcala." křikl brácha a smál se. Ani nevím, že tu ještě je. Po nějaké chvilce přijela sanitka a já myslela, že mi asi vybouchne břicho. Ta bolest byla vážně krutá.

V sanitce mi dali něco proti bolesti. Celkem mi to ulevilo, ale i tak to bolelo. ,,Vidím hlavičku." řekla doktorka ,,Zatlačtě slečno." řekla a Jirka mě stále držel za ruku. Podívala jsem se na něj a viděla jsem, jak trpí bolestí. Proč? Protože jsem mu masakrově drtila jeho ruku. Chudinka můj.

,,Blahopřeji máte chlapečka, jak se bude jmenovat?" řekla doktorka. Já ji absolutně nevnímala. Rozhlédka jsem se. Byli jsme už v nemocnici. ,,Nikolas." řekl Jirka pyšně ,,Dobře." řekla doktorka ,,Slečno vnímáte mě?" řekla doktorka a plácala mě do tváří, jenže oči byli moc těžké. ,,Vemte si vašeho syna a bežtě na chodbu." řekla doktorka a vzala mi mé dítě z náruče ,,Co se děje? Co jí je?" ptal se Jirka ,,Běžte!" křikla dotorka.

,,Co se stalo?" řekla jsem a rozhledla jsem se kolem sebe. Byla jsem na pokoji v porodnici. Vidím Jirku jak drží Nika v náručí. ,,Bože ty jsi mě tak viděsila. Já už jsem se lekl, že o tebe přijdu. Zkolabovala jsi a ztratila moc krve, aby toho nebylo málo, tak se ti i zastavilo srdce." řekl Jirka a na konci se mu zlomil hlas. Nemůžu tomu uvěřit... Já málem zemřela..

Jirka mi podal Nika do náruče. Po nějaké chvilce se ke mně naklonil a řekl ,,Moc moc hrozně moc tě miluju." řekl Jirka ,,Já teb.." řekla jsem, jenže nedořekla, protože mě Jirka umlčel polibkem. Miluji mé dva kluky. Konečně jsme rodina...

Tak a to je konec. Vím zase jsem vydala po dlouhé době kapitolku. Moc se vám za to omlouvám. Hold o prázdninách psát prostě nejde, když máte skoro každou sekundu naplánovanou. Doufám, že se vám poslední kapitolka líbila. Možná bych někdy udělala i nějaký ten bonus. Mno uvidíme kolik lidí by ji vůbec chtělo.
Budu ráda za votes, komentáře a follow.
Vaše Cathy