change your ticket || zayn malik ✔️

(8.)

SIDNEY

"Zayne, vážně mě to mrzí, a věř mi, že to neříkám jen tak," vzdychla jsem do telefonu, kde jsem mu nahrávala asi padesátou zprávu do hlasové schránky. Už tři dny mě ignoroval. Najednou jsem neexistovala. Chápala jsem, že byl naštvaný, vážně jo, ale tahle reakce mi přišla přehnaná. A dětinská. Čekala jsem, že za den vychladne, ale ono nic.

Neměla jsem ani náladu chodit s Louim ven, a to bylo co říct. Už ani on mě nemohl z tohohle začarovanýho kruhu zachránit.
Celé tři dny jsem byla zalezlá v pokoji s pizzou, zmrzlinou a filmy. Tak mi to vlastně vyhovovalo nejvíc.

Už od rána jsem hypnotizovala svůj mobil i notebook. Hrozně nerada jsem měla tuhle myšlenku v hlavě, ale potřebovala jsem vědět, že se na mě nezlobí. Tak a je to. Přiznala jsem si to.
Nedokázala jsem a hlavně jsem nechtěla si připustit, že mám Zayn tak nějak ráda. Z naprosto neznámého i nepochopitelného důvodu jsem ho určitým způsobem ráda vážně měla. I když jsem nechtěla. Tohle je asi věc, o které rozhoduje cokoliv jiného, jen ne rozum. Měla jsem s ním zvláštní pouto, už jen vůči tomu, že jsem žila v jeho domě a on v tom mém. Přišlo mi to hrozně zvláštní. Byl v mém pokoji, ve kterém jsem se ještě pár dní zpátky povalovala a nic moc mě netrápilo.

"Sidney, vedu ti návštěvu," vykoukla na mě mamka a za sebou měla Louiho. To bylo překvapení. Ale teď jsem ho vidět nechtěla.

"Jé, ahoj," posadila jsem se a zastrčila si neposlušný pramen vlasů za ucho. V duchu jsem řvala, jelikož jsem vypadala strašně a i když jsem o jeho přítomnost kdovíjak nestála, nepotřebovala jsem vypadat takhle.

"Nechám vás tu," usmála se mamka, doslova strčila Louiho do dveří a zavřela. To byla celá ona. Ráda si hrála na dohazovačku, i když jí to nikdy nešlo, vážně.

"Sidney," posadil se ke mně na postel, "promiň, že jsem tě tak přepadl, ale nebereš mobil a měl jsem starost," nasadil vyčítavý pohled.

"Promiň, není mi dobře," schválně jsem zakašlala. Asi hodně nepovedeně, protože Louis ironicky nadzvedl obočí. Nebyla jsem moc dobrá herečka.

"To na mě ani nezkoušej. Takže co se děje?"

Vážně jsem v jeho očích viděla opravdovou starost? To mi k němu nesedělo.

Říct o všem Louimu pro mě byl trochu risk. Skoro jsem ho neznala a nevěděla jsem, jestli to pochopí, nebo naopak odsoudí. Nakonec mi ale nic jiného nezbývalo. Už jsem to nechtěla dál dusit v sobě. "Necítím se tady dobře," začala jsem, "musela jsem tam všechno nechat," přivřela jsem oči a vzpomněla si na své kamarádky, Lisu a Chloe, které beze mě jely procestovat Evropu, zatímco já trčela tady. "A taky," semkla jsem rty k sobě a sledovala jeho tázavý pohled, "vím, že to je divný, ale Zayn se na mě zlobí a já si to strašně vyčítám."

Louis se nepřirozeně zamračil, "Co jsi provedla?"

"Já -," na chvíli jsem se odmlčela, ale teď už jsem nemohla vycouvat, "prostě jsem ho chtěla jenom trochu blíž poznat, když spí v mé posteli a když je jeho pokoj hned přes chodbu - ," pokrčila jsem rameny a sledovala jeho výraz.

Louis se na mě podíval káravým pohledem, "Sidney," zavrtěl hlavou, jakoby zrovna vynadal malému dítěti, "a tímhle se chceš trápit celý léto?", dodal s nadzvednutým obočím.

"Ne," odpověděla jsem mu popravdě a prostě, "vždyť ti říkám, že to je teď," vysvětlila jsem mu, "prostě špatný období. Počítala jsem s tím, že to v téhle díře přijde."

"Myslel jsem, že to není až tak hrozný," zamumlal a na chvilku mi koukl do očí, "hele, buďto půjdeš hned teď ven, nebo tu budu celej den s tebou, ale samotnou tě nenechám."