change your ticket || zayn malik ✔️

(12.)

SIDNEY

A i přes to, že to v závěru zas tak těžké nebylo, já byla čím dál zmatenější. Ale věděla jsem, že Louiho přítomnost je pro mě momentálně víc než jen přínosná a důležitá. Záleželo mi na něm, a jestli on chtěl pokročit, já byla pro. Stejně by v závěru nešlo o víc, než letní románek. Už jsem se tomu nechtěla bránit. A Zayn? Toho se mi podařilo úplně vypustit, alespoň pro zatím.

Když jsem scházela schody dolů, udeřila mě do nosu vůně palačinek. Přitom máma i Robbie bývali v deset dopoledne už obvykle pryč. A taky že ano. U plotny stál Louis, s rozcuchanými vlasy a tričkem, které už od pohledu nebylo jeho.

Jakmile jsem vešla do kuchyně, otočil se a věnoval mi zářivý úsměv, "Dobré ráno," udělal pár kroků směrem ke mně a položil mi ruce kolem pasu.

"Ahoj," řekla jsem nejistě, ale zároveň jsem byla ráda, že tu byl, "ty jsi tu byl přes noc?", nakrčila jsem obočí a zabodla mu ukazováček do hrudi.

"No," rozpačitě se podíval do země a potom zase na mě, "včera jsme oba usli u tebe v pokoji, a když jsem se chtěl kolem půlnoci vyplížit, přistihla mě tvoje máma, která mě donutila si jít lehnout k Zaynovi," vysvětlil a mně se při zmínce jeho jména hned vybavil ten obličej s otrými rysy.

Přemohla jsem se na úsměv, "Jsem ráda, že jsi zůstal," řekla jsem nakonec a odvážila se ho obejmout. Ruce jsem mu obmotala okolo ramen, a když jsem cítila jeho ruce na svých zádech, které mě k jeho tělu ještě víc tiskly, brala jsem to jako dobré znamení. Nutno podotknout, že mu to po ránu slušelo víc, než obvykle. Pro jeho vzhled jsem měla den ode dne větší slabost.

"Taky jsem rád," odtáhl ode mě obličej a dal mi krátkou pusu na rty. Konečně. Culila jsem se od ucha k uchu. 

"Co je dneska v plánu?" optala jsem se a sedla si ke stolu. Louis mi během chvilky naservíroval palačinky a dokonce i kávu. 

"Vlastně," odkašlal si a přisedl si vedle mě se svou porcí, "rád bych ti někoho představil."

"Někoho?" zarazila jsem se.

"Tu, na kterou jsi žárlila," zašklebil se a já se na něj jen ironicky podívala, zatímco jsem se snažila si vzpomenout na jméno. 

"Jade?" tipla jsem se.

Louis luskl prsty, "Správně. Je to moje nejlepší kámoška, takže pevně doufám, že si sednete," pousmál se. Docela mě zarazilo, že už jsme ve fázi představování přátelům, nejspíš ale o nic nešlo a ani jsem nepředpokládala, že by jí o nás Louis něco řekl. Vlastně jsem byla ráda. Dívčí společnost mi tu docela chyběla. 

"To asi budu muset být milá," podotkla jsem s úšklebkem. 

"To bych ti radil," povytáhl obočí, ale potom se usmál, natáhl ke mně ruku a dlaní mi přejel po tváři.

Nikdy se na mě nikdo nedíval tak, jako on.

-

Byla jsem nervózní, i když nebyl důvod. S Louim jsme si udělali procházku snad přes půlku Bradfordu, až před malinkej zapadlej butik s oblečením. Tázavě jsem se na něj podívala.

"Tak jo," zastavil a otočil mým směrem, "můžeme?"

Sebevědomě jsem se narovnala a nenechala na sobě nic znát, "Jasně," přikývla jsem. 

Louis mi věnoval úsměv a podržel mi dveře do budovy. Působilo to tu dost neuspořádaně, ale mně se to z nějakého důvodu líbilo. Byla tu útulná atmosféra. Nízké stropy, oblečení všude, kam jste se podívali, květované tapety a světlé podlahy. Dost vintage. 

"Jade?" zavolal Louis do místnosti. 

Za regálem s oblečením se vynořila vysoká blondýnka s mikádem a ostrou ofinou. Makeup tvořila jenom rudá rtěnka a její poněkud staromódní šaty jí dokonale obtahovaly štíhlou postavu. Byla krásná. 

Jakmile nás viděla, nasadila okouzlující úsměv a rychlým krokem zamířila k nám.

"Ty budeš Sidney," pevně mě obejmula a já byla ráda za tak vřelý přivítání, "Jade," usmála se, když se ode mě odtáhla. 

"Těší mě," dostala jsem ze sebe a snažila se nevypadat zaskočeně. 

Sledovala jsem, jak si mě prohlíží od hlavy až k patě, "Louis měl pravdu, jsi moc hezká," nepřestávala se usmívat, zatímco já si všimla Louiho vražednýho pohledu.

"Děkuju, to ty taky," cítila jsem, jak mi hoří tváře a v duchu si nafackovala za to, že sama neumím rozvinout konverzaci. Tak jo, byl čas se pořádně zapojit. "Tady pracuješ?" optala jsem se se zájmem a znovu se porozhlídla po obchodě. 

"Je to tak," přitakala a když se rozešla mezi regály, já s Louisem jsme ji následovali, "rodinnej butik," dodala na vysvětlenou, "když máma umřela, někdo se o to postarat musel."

"To je mi líto," zamumlala jsem. Docela mě to dostalo. Nemohla být starší než já. "Tyhle jsou nádherný," zasněně jsem přejela po starorůžových košilových šatech oblečených na figuríně. 

"Jo, moje nejnovější," zasmála se.

"Šilas je?" vykulila jsem oči na Jade. Na figuríně byla doslova mistrovská práce. 

"Takhle tráví všechen volnej čas," ozval se za mnou Louis, "a potom kašle na kámoše," řekl rádoby vyčítavě jejím směrem, ale ve tváři měl pobavenej výraz. 

"Sklapni," napodobila jeho výraz a hodila po něm knoflík, který byl zrovna po ruce na odkládacím stolku, "Nic to není," otočila se zpátky ke mně, "chytneš to do ruky a pak to chce jen spoustu trpělivosti. A taky odolný ruce proti jehlám," dodala se smíchem a podívala se na svoje dlaně oblepené vrstvami náplastí. 

"Vždycky jsem se to chtěla naučit," řekla jsem a přejela rukou po látce. 

"Není problém," odvětila a já na ni zvládla jen zírat, "hele, nechceš mi tu občas pomoct? Na léto by se mi to hodilo," rozhlídla se kolem sebe, "moc nestíhám. Jo a i platím," zazubila se. 

Srdce mi poskočilo radostí. Tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala. Změna prostředí, práce, peníze a nová potenciální kamarádka. 

Louis na mě koukal s nadějí v očích a já věděla, že bude nadšenej, když s Jade budu trávit čas. Záleželo mu na tom. 

"Moc ráda," vydechla jsem s úsměvem.