change your ticket || zayn malik ✔️

(21.)

Sidney

Když jsem se dostala zpátky do Zaynova domu, nedokázala jsem se přestat usmívat. Louiho reakce byla - dobrá, asi. Jiná, než jakou jsem čekala, ale přesto asi ta nejlepší, jaká jen šla. Poprvý po dlouhý době jsem se cítila v klidu. Tak nějak jsem všechno hodila za hlavu. Nic jsem neřešila a cítila se naprosto uvolněná. Jakoby veškerej můj stres zmizel ze světa. 

Už bylo pozdě. Myslela jsem, že Zayna najdu v jeho pokoji. Možná bude spát, nebo zrovna koukat na seriál. A taky jsem myslela, že ho vzbudím, nebo mu prostě jen přijdu oznámit, že s Louisem jsem to vyřešila. Že už nám nemusí nic bránit. A že do toho chci jít, i když se bojím. I když se moc bojím. A věděla jsem, že on se bojí taky. Hnali jsme se do úplnýho neznáma. Báli jsme se, že jsme pro sebe vytvořili osudy větší, než jsme byli schopni zvládnout. Že to všechno možná neunesem. Že možná ani nebude co unést. Že možná tomu všemu jen věříme a u víry to i zůstane. Měla jsem šílenej strach. Ale šla jsem do toho. 

Potom se ale všechny moje představy rozplynuly. Místo Zayna jsem našla na jeho posteli kus popsanýho papíru vytrženýho z linkovanýho sešitu. Zaynův batoh zmizel. Polilo mě horko a dlaně se mi začaly potit. Třesoucíma rukama jsem popadla dopis. 

.

Disney,

Jsi ten nejvíc chytrej člověk na světě. Proto věřím, že ti to pomalu dochází. A mně vlastně taky. Aniž bys cokoliv řekla, věděl jsem, kam jsi šla. Věděl jsem přesně, co jsi šla udělat a mrzí mě, že jsem tě nezastavil - protože to bylo zbytečný. Protože my dva spolu nebudeme. Protože to nejde, a nikdo to neovlivní. Lhal jsem ti, Sidney. Odpusť mi to, alespoň někdy v budoucnu, prosím. Důvodem mýho příjezdu jsi nebyla ty. Byla to Jade. Vím, že teď se ti rozbušilo srdce a nevíš, co si myslet. V poslední době jsme spolu komunikovali a došlo nám, jak moc velká blbost byla se rozejít. Známe se celej život a já pochopil, že ona je ta moje nepostradatelná součást. Že ona je důvodem, proč jsem se od našeho rozchodu cítil tak prázdnej. A pravdou je, že i když jsem si dlouho myslel opak, ani ty jsi nedokázala tu díru vyplnit. Mrzí mě to, Sidney. Mám tě rád pořád stejně a dal bych cokoliv za to, abys zůstala v mým životě. Po tom všem by to ale asi nemělo smysl. Musím od tebe odejít. Musím odejít pro záchranu svý důstojnosti, pro záchranu svý hodnoty, a pro záchranu života. Neodcházím, protože chci, ale proto, že neodejít by znamenalo vzdát se všech těch věcí. Nic si nevyčítej. Nikdy. Někdy uděláš všechno správně, ale ani tak to nemusí vyjít. Vím, žes bojovala. Ale je čas, abys začala znovu. Abych i já začal znovu. Jsem si jistej, že to víš. Že je čas odejít. Znovu se vydat na cestu. Stanovit si nový cíle a být znovu šťastnej. Být znovu spokojenej. Prostě jen znovu být. V tomhle světě bych si přál spoustu věcí. Mimo to, abys zůstala v mým životě, přestože to nejde, třeba cestovat a poznávat svět. Chtěl bych spoustu těch hmotných věcí, o kterých se říká, že ty si do hrobu určitě nikdo nevezme. Chtěl bych mír ve světě a lásku lidí. Lásku od ní. Od Jade. Od tý, co při mně celej život stála a možná proto ji tak miluju. Lásku od tebe, abys mi odpustila a nezapomínala na to všechno, co mezi náma bylo. Chtěl bych si splnit všechny svoje sny, prožít nezapomenutelný zážitky, chtěl bych milovat i nenávidět. Ale jedna věc převažuje nad těma ostatníma. Nejvíc ze všeho bych totiž chtěl milovat život. Pořád se to učím. Každej den sem tomu blíž. A když jsem poznal tebe, šlo to najednou mnohem rychleji. Protože to, co bylo mezi náma, mi přišlo nekonečný. Chtěl bych se probouzet s nadějí, že na mě tam venku něco čeká. Něco dobrýho. Něco, pro co stojí za to vyskočit z postele a vyběhnout. Chtěl bych usínat s vědomím, že i když dnešek nebyl ideální, stejně to byl sakra dobrej den. Můj den. A taky bych chtěl odvahu. Odvahu nebát se ten život milovat, prožít ho tak, jak to jen jde. Odvahu se s tebou rozloučit míň zbaběle, než kusem papíru. A tak jsme mířili ke hvězdám a uvízli v temnotě. A tohle všechno mi přijde jako poslední výkřik do ticha. Poslední vzpomínka. Poslední zmínka o tobě. Byli jsme vedle sebe vším a ničím. Byli jsme přechodná zastávka. Na cestě za štěstím. Za něčím opravdovým. Zastávka, kterou jsme oba potřebovali. Jseš hvězda, Sidney. Když jsme spolu koukali na nebe, viděl jsem tě tam. Byla jsi ta úplně nejjasnější, která se ptala, odkud ta zář na ostatní hvězdy padá. Neschopna uvidět ten zdroj světla, kterej rozzáří celej vesmír. Díky kterýmu celej vesmír vlastně září. Ta hvězda, díky který jsou ty ostatní vůbec vidět. Ta nejjasnější hvězda, který má zůstat utajeno, že tím nekonečným světlem je vlastně ona sama. A tak světlem buď, Sidney, vždycky. A vždycky si vyber dobro před zlem, odvahu před zbabělostí a lásku před vším špatným. Vždycky si vyber to dobrý a buď pro druhý světlem tak, jako jsi byla pro mě.

Z.