change your ticket || zayn malik ✔️

(14.)

ZAYN

Pomalu a pečlivě jsem to zpracovával. Dávalo mi to tolik zabrat, že jsem se Sidney už třetí den nijak nekomunikoval. A když se neozývala ona, nejspíš o to taky kdovíjak nestála. 

Měla kluka. Kdysi. Opravdovej vztah. To bylo v pořádku. Před pěti měsíci spáchal sebevraždu. Míň v pořádku. To, co mi vylíčila Anne nasvědčovalo tomu, že Sidney měla na jeho křehký a zlomený psychice dost velkej podíl. V nepořádku. 

Neměnil jsem na ni názor, protože jsem neznal druhej pohled na věc. A zajímal mě i pohled Sidney. Když se ale s někým znáte jen přes virtuální svět, nemůžete na něj vybalit věc o mrtvým ex příteli. 

Nikdy jsem to na ní nepoznal. Nikdy jsem v jejím hlasem nepoznal ani náznak bolesti. Nic. Musel jsem si s ní o tom promluvit. 

Seděl jsem na posteli a zmáčkl zelený tlačítko na facetimu. Bylo to unáhlený, takový to typický teď nebo nikdy. Bylo zvláštní s ní tři dny nekomunikovat. Nevěděl jsem, co dělá, ani jak se má. Nevěděl jsem, co ji trápí, ani jak to má s Tomlinsonem. A nějakým způsobem mi to přišlo zvláštní. 

"No ahoj," pozdravil mě ten neobvyklej hlas, kterej už jsem skoro zapomněl a vytrhl mě z myšlenek.

"Ahoj," hlesl jsem, když jsem se na ni na obrazovce pořádně zadíval. Nikdy dřív mi totiž nepřipadala takhle krásná. 

"Nečekala jsem, že zavoláš, a ještě takhle naostro," zasmála se a podepřela si dlaněmi bradu.

"Nojo, prostě bez tebe nemůžu být," ironicky jsem se na ni zašklebil.

"No jistě," napodobila můj výraz, "už jsem ani nedoufala, že žiješ," dodala značně vyčítavým tónem.

"Taky ses mohla ozvat," povytáhl jsem obočí.

"No promiň," řekla rádoby uraženě, "já ale narozdíl od někoho pracuju," prohlásila.

"Cos říkala?" vyprskl jsem smíchy.

"Nech toho!" zamračila se a tvářila se naprosto seriózně, "Mám tady brigádu. Nezáviď," dodala s dalším úšklebkem. 

"Promiň, já jen žil s tím, že jsi městská holka, co miluje večírky, nákupy a noční kluby," uchechtl jsem se a doufal jsem, že jsem si slova Anne vybavil alespoň podobně. 

Sidney se sice tvářila pobaveně, ale dosti nechápavě, "Co?"

"Pletu se?" naklonil jsem hlavu.

"Jak v čem," přivřela oči a nevěřícně na mě koukala, "Tak co tam máš dál?"

"Letošní královna krásy," mrkl jsem na ni, "viděl jsem i fotku!"

"O Bože," zasténala a schovala si hlavu do dlaní, "děsím se, kterou z mých kámošek jsi potkal. Lisa, nebo Chloe? I když, počkat, ty by měly být obě pryč," vyzvídala.

"Ehm - " odmlčel jsem se, "vlastně ani jedna. Anne. Anne McAubreyová, jestli si správně pamatuju," přikývl jsem. 

Sidney si sundala dlaně z tváře a vykulenýma očima na mě přes obrazovku zírala, zatímco jí tuhl výraz ve tváři. Působilo to docela strašidelně. 

"Sid?" zamračil jsem se a hlavou se oddálil od notebooku, "v pohodě?" povytáhl jsem obočí.

"Zayne - " zasekla se a jenom zakroutila hlavou, "řekni prosím, že si děláš srandu."

"Nedělám," odvětil jsem, "Sidney, je všechno v pohodě?", její výraz mě dost děsil.

"Prosím, nevěř ničemu, co ti řekne, ano?" koukla na mě s naprostým zoufalstvím ve tváři a já to přestával chápat čím dál víc.

"Sidney?" oslovil jsem ji namísto odpovědi.

"Jo?" zamumlala.

"Když už jsme u toho," odkašlal jsem si, "zmínila se o klukovi jménem Tyler," v očích jsem měl nevyřčenou otázku a ona to moc dobře věděla. 

Začala horlivě přikyvovat a rychle mrkat očima, "Jo, to je - " odmlčela se, "to je kluk, co -" další pomlka.

"Nemusíš o tom mluvit," ujistil jsem ji a snažil se ji alespoň na dálku uklidnit, "nechtěl jsem tě rozhodit, promiň."

"Ne, v pořádku," polkla a podívala se na mě, "už to je v pořádku. Vážně," pokývala hlavou, "jen jsem nevěděla, že seriózní témata přijdou tak brzo," krátce se zasmála a popotáhla.

"To ani já," pokusil jsem se o úsměv, ale nemohl jsem z ní spustit oči. Dneska to prostě nešlo.

"Víš," narovnala se, "já a Anne jsme byly kamarádky už úplně od mala. Vyrůstaly jsme spolu a všechno prožívaly společně. Na střední to ale přešlo v dost toxický přátelství," ztišila se, "byly jsme jako dvojčata, ale až to nebylo správný. Jedna bez druhé jsme neměly žádnej život a já tak nějak cítila, že takhle to být nemá. A když jsem si v půlce třeťáku začala s Tylerem, kterej byl tehdy o rok výš, nesla to strašně špatně, jako bych ji opustila a úplně se na ni vykašlala," zamračila se sama pro sebe, "Tyler byl vždycky dost složitej. Byl z rozpadlý rodiny, špatně se učil a byl rád, že nějak odmaturoval," pokrčila rameny, "problémy se s ním táhly vždycky. Ale byl to dobrej kluk," všiml jsem si, jak se jí zalesklo v očích, "letos v březnu - " odmlčela se, "byl na něj nátlak ze všech stran. A bohužel i ode mě. Víš, přála jsem si slušnýho kluka. Někoho, koho nebudu muset tahat z průšvihu každou chvíli. Jel ve všem špatným, co si jen dokážeš představit," řekla klidným hlasem, ale po tváři jí stékalo pár slz, "a bojoval, to ano," usmála se, "ale prostě to nezvládl. Nikdy si to neodpustím a dost mi chybí, jeho ztráta mě ale už neovládá," koukla mi do tváře a statečně si setřela slzy, "co se týče Anne, hned na začátku mýho vztahu s Tylerem to byla ona, kdo mě odstřihnul. Se slovy, cituju, že jsem do ní bezhlavě zamilovaná, ale ona mě odmítla, tak jsem si našla bezvýznamnou vykopávku, si našla úplně jinou partu lidí a já si našla svoje současný kamarádky. A ani potom, co se Tyler zabil jsme spolu nemluvily, jen když to bylo nutný," vydechla Sidney a já viděl, jak moc těžký pro ni je o podobných věcech mluvit. 

Chvíli jsem na ni jen tak koukal a v duchu myslel na to, jak moc bych ji chtěl vidět. Sice jsme na sebe koukali přes obrazovku, ale ani tak jsem si ji nedokázal představit jako živou osobu, stojící přede mnou. 

"Sidney," povzdechl jsem si, "děkuju, žes mi to řekla. Vážím si toho," pokusil jsem se o křivej úsměv.

Sidney se nadechovala, potom ale zakroutila hlavou a usmála se, "Já si vážím tebe, Maliku."