Zrození Harley Quinn

#2 První setkání

 Vstoupila jsem dovnitř a čekala to nejhořší...     Když jsem zvedla zrak uviděla jsem ho, seděl v koutě a koukal se do zdi, měl na sobě kazajku a furt se smál.  Bylo to děsivý takhle jsem se dlouho nebála.  Posadila jsem se na židli která tam byla připravená.  "Jsem Doktorka Harleen Quinzel. "      "Těší mě Doktorko. "   Řekl Joker svým klidným chraplavým  hlasem.   "Nuže můžeme začít? "   Zeptala jsem se a doufala že si nevšimne jak se mi klepe hlas.   " Jste nervozní Doktorko z čeho?  Ze mě? "   A rychle svůj pohled ze zdi namířil na mě.   Skoro jsem sebou cukla. Vypadal ještě hůř než se o něm mluvilo.  Zelené rozcuchané vlasy,  po obličeji několik jizev jeho šílený pohled byl snad nejhorší ze všeho .  Pomalu se zvednul a šel ke mě .  Jeho pohled se na mě upřeně díval a mě to děsilo čím dál víc,  když se dostal ke stolu sedl si naproti mě a nespustil ze mě oči.  Usoudila jsem  že je na čase něco říct.   " Co mi povíte?"    "Co by jste chtěla abych vám řekl?"    " Cokoliv to je na vás. "    Joker začal vyprávět o svém dětství a o otci který zabil svojí ženu a dítě skoro ubil.   Pečlivě jsem  ho poslouchala a zapisovala si poznámky  snažila jsem se abych se vněm co nejvíc  vyznala ,  ale moc se mi to nedařilo. Bylo po hodině,  zvedla jsem se ze židle a šla ke dveřím .   "Harley? "   Zastavilo se mi srdce , jak mi to právě řekl?   Otočila jsem se a odpověděla. "Ano? "   " Příjdeš zase?  Bylo to příjemné si takhle s někým popovídat." "Samozřejmě hned zítra. "  Joker se pousmál,  a mě to nepřipadalo děsivé, ale příjemné už dlouho se na mě takhle nikdo nesmál.  " Budu se těšit Harley. "  Malinko jsem se pousmála a odešla jsem,Jokerův pohled mě následoval a já věděla že není zas tak špatný že je vněm aspoň trochu dobra. 

 .

.

.

Předem říkám že kapitoly boudou docela krátké. Budu se snažit to vynahradit momentálně mam napsáno 9 kapitol takže se budu snažit je přepsat co nejrychleji.