Zrození Harley Quinn

#15 Osamělost

Jokerův pohl.

Když jsem se po masivním vražděním vrátil domů Harley nikde nebila ani její věci a psi už vůbec ne . Prohledal jsem celej dům a nic . Vrátil jsem se do pokoje a ze zlosti ho celej rozbil.    "Kde ksakru je!!? "         "klep, klep "        " No! "       " Em pane mam vám tohle předat od Harley. " Rychle jsem za ním došel.   " Dej to sem! "    Poté co jsem mu vzal dopis odešel.  Otevřel jsem ho.

Pane J. už to takhle nejde, nedokážu tu bejt celý dny sama a když už tu jsi jen na mě řveš. Jak sis nejspíš všiml vzala jsem si věci a odešla. Teď chci bejt chvíli bez tebe , možná se časem vrátím , ale kdo ví. Sbohem .Harley.

"To snad ne! "   Opřel jsem se o zeť a sklouzl se po ní.    " Promiň mi to Harley. "    Po strašně dlouhý době jsem cítil smutek, ona byla ta co zaplňovala moje prázdný místo a neuvědomoval jsem si to a díky tomu jsem o ní přišel.    "Tohle nejsem já! "    Zařval jsem přes celou místnost a bouchl pěstí do zdi. Ne , dost jsem to pokazil, ale na to je teď pozdě. 

Zvedl jsem se ze země a rozhodl se že to takhle nenechám , půjdu jí hledat . První co mě napadlo byla Ivy určitě šla za ní, ale kde bydlí to nevim, možná bych mohl začít v tom jejím skleníku přece se musí starat o ty její rostliny. Sice Ivy nenávidim po tom co mi udělala ,ale  vše to dělam pro ni.  Dorazil jsem na místo a vylezl z auta. Otevřel jsem dveře a vešel.     " Ivy?! "   Nikdo se neozýval tak jsem to skusil znovu ,ale o něco rozzuřeněji .    " Ivy! Vim že tu jsi! Vylez!  "  Hned co jsem to dořekl všiml jsem se pohybující se rostliny.    " Co potřebuješ Jokere!? "      "Ty to moc dobře víš!"    "Ne nevim. "   Tvářila se dost zmateně a i nevině.     " Jo víš! Tak kde je?! "    "Nevim o kom to mluvíš. "       " Přece o Harley! "       " Aha, ta. To nevim, proč jí hledáš neměla by bejt s tebou? "    "Jo měla,ale neni ! "   Už jsem toho měl dost.     " Ale copa to už jsi jí dokázal odradit? "    Tohle přehnala a samozřejmě jsem to už nevydržel nebude si ze mě dělat blázna a ještě k tomu mě urážet!    " Tak hele Ivy to už stačí! "   Už bylo jen ticho a nikdo neodpovídal.     "Do hajzlu! " Rozzuřeně jsem se otočil a chtěl jít ke vchodu.    "Jokere! "   Ozvalo se těsně za mnou. Po pravdě, bál jsem se ano já sám Joker se bál, ale měl jsem k tomu důvod už jsem prostě nechtěl aby mě zase omámila. Otočil jsem se.    " Máš pravdu Harley je u mě dělam si starosti je dost zničená , ale nemyslím si že se rozhodla správně. Ano je to moje nejlepší kamarádka a chci jí mít u sebe, ale myslim si že jediný štěstí najde u tebe. "   Zoufale jsem zklopil hlavu.    "Hele vidim že ti neni ukradená a že k ní cítíš jisté city, řeknu ti tedy kde je,ale dřív jak za hodinu  nejezdi! Chci s ní ještě být. "  Přikývl jsem a čekal až mi dá Ivy adresu hned poté odešla a mě se vykouzlil úsměv na tváří,ale nebyl to ten můj šílený smích,ale upřímný . 

Čekal jsem hodinu jak mi řekla Ivy hned poté jsem šlápl na plyn a jel jsem na onu adresu.  "Jedu si pro tebe pusinko. "  Ještě doufat jestli mě Ivy nepodrazila.  Dorazil jsem na místo a vylezl  z auta. Přišel jsem k budově a vešel dovnitř, šel jsem až do střešního bytu a zazvonil. Otevřela mi Harley se slzami v očích.  "Ahoj " Jen se na mě dívala a oba jsme stáli ve dveřích jako tvrdé Y.