Zrození Harley Quinn

#18 Arkham Asylum

Na rukou jsem měla pouta a policie mě vedla na to nejhorší místo, ale bylo mi to jedno, myslela jsem jen na něj a na to že už nikdy nebudu moc být s ním, už nikdy neucítím jeho rty a neuslyším jeho smích. Skutálela se mi slza. Odvedli mě do cely, do jeho cely. Copak to už tak nemam těžký ještě mě šoupnou do tý kde byl on. Jen co se za mnou zabouchli dveře rozhlídla jsem se kolem sebe, tuhle celu znám jak svý boty, když jsem za ním docházela dost často jsem si jí prohlížela, opět co jsem na něj pomyslela mi steklo několik slz. Našvaně jsem bouchla do zdi a zaječela tak jako by mě někdo mučil. Uslyšela jsem bouchání na dveře a hlasitý řev. " Sklapni ty jedna čubko!"   Hhh. Čubko? To se mě dotklo. Ale k čemu se snažit. Už mi nic nezbylo. 

Všude se zhasli světla a z rozhlasu se ozvalo  "Večerka! "  Protočila jsem oči a šla si lehnout věděla jsem že tahle noc bude nekonečná. Celou noc jsem oka nezamouřila, nemohla jsem, furt jsem před očima měla ten jeho prázdný pohled.  Konečně bylo ráno a jak to vim, to ten rozhlas . Zase se zněj ozvalo  "Budíček! "  Jelikož jsem nespala tak mi to tolik nevadilo. Ozvalo se klapnutí dveří jen jsem odtáhla nohy abych viděla. Ve dveřích stál stážník a v ruce měl zbraň.  "Snídaně! " Zvedla jsem se a šla. Odváděl mě zřejmě do nějaký společný místnosti. A měla jsem pravdu. Uviděla jsem jakýsi "bar" kde se podávalo jídlo, vážně jsem se bála co to bude za blaf, ale překvapivě mi dali na talíř chleba s máslem. Vzala jsem si talíř a otočila se směrek k vězňům. Úplně vzadu byl volný stůl tak jsem se rozhodla ho zabrat. Šla jsem pomalým krokem kolem nich až najednou jsem ucítila ránu přes můj zadek. Všichni se začali smát, já jen otočila hlavu na druhou stranu kde byl další stůl.  "Ahoj můžu si to tu na moment odložit? "  Vězeň jen přikývl. "Děkuju. "  Otočila jsem se zpět neustále se smál. Vrazila jsem mu pěstí a zlomila mu nos on se svalil k zemi a všichni stichli.  " Děkuju moc čumáčku. " Vzala jsem si zpět svůj talíř a šla jsem s nezájmem ke stolu. Cítila jsem všechen pohled na mích zádech a já vážně neměla náladu tak jsem si sedla zádi k nim a věnovala se chlebu. Jak to vše bez něj zvládnu nevim. Ale musím se o to aspoň pokusit.

________________________

Tato kapitola je vlastně o ničem a krátká,ale mám jistý plán a doufám že to vše vyjde a budu to moc zítra zveřejnit. Jinak děkuju moc a koment potěší ;)