Pan Doktor

Syn miy

Byla jsem nervózní, zase. Vůbec jsem nevylezla z pokoje. „Mami! Už mám ten kontakt.” slyšela jsem odvedle, ten hlas mi někoho připomněl. Byla jsem už rozklepaná, že to snad ani nešlo, asi jsem pomalu dostávala teploty. Musela jsem chodit, nebo se zblázním. Otevřely se dveře, zůstala jsem stát,vlezla tady Mia. Dívala jsem se na ní nervózně a až prosebně, že nechci nikam odcházet. „Už máme kontakt na tvého otce, syn mu zavolá ať si pro tebe přijede.” usmála se na mě. Bylo mi na zhroucení, nesmím to nijak na sebe dát znát. Sedla jsem si na postel. Do dveří vlezl doktor.... respektive syn od Miy. „Mami, už jsem se mu dovolal...” letmo se na mě podíval, já na něho s překvapením. „Přijede si pro ní hned.” mě už bylo cokoliv jedno. Vzdala jsem to.

Otec zaklepal na dveře. „Ano prosím, jste otec Báry, že ano?” ptala se Mia s klidem. „Ano!” zavrčel. Mnou projela vlna strachu. „Pojďte dál.” vlezl tu jak nějaký spratek, kterýmu to patřilo. Spatřil mě, přiklusal a dal mi pohlavek, co si myslíš ty blbko?!” já jsem rychle mu uhla a praštila jsem se hlavou o stěnu. „Pane! Přestaňte se tak chovat!” karála ho Mia. Všiml si toho už i Sean, seběhl schody „Můžu si s ní dělat co chci!” zavrčel, stisknul mě za paži a táhl mě. Sean i jeho matka byli v šoku. Byla to rychlost. Doma jsme byli za 10 minut. S tou jeho šílenou rychlostí se taky nedalo nic čekat. Doma mě zavřel do pokoje a proklínal mě do všech kurev. To už jsem seděla v koutě a čekala na svoji smrt. Ani jsem nevěděla, jestli ještě žije moje matka. Aspoň mě to tělo už tak nebolí. Otevřely se dveře, „ty kurvo jedna! Ještě jednou zdrhneš a máš po životě je ti to jasný!?” já jsem kývla, stále jsem seděla v koutě smířená se vším. Prásknul za sebou dveře. Noc ubíhala pomalu, stále jsem uvažovala, jestli někde na mě čeká lepší život.

Ráno jsem si sedla na židli a čekala jsem na otcovy pokyny. Měla jsem obličej směrem do stolu. „Vstávej a běž něco dělat!” rychle jsem se zvedla, než na mě stačil otec vztáhnout ruku. Šla jsem uklízet kuchyň a koupelnu. Matka tu nebyla. Byla jsem vyděšená. Uklízela jsem nádobí. „Pojď sem!” poslechla jsem ho. On mě chytl za pas a začal ze mě strhávat oblečení. „Běž do postele!” vyděšeně jsem odešla do pokoje na postel. Bojím se, že vím o co jde. Přišel otec. Lehnul si ke mě a začal mě osahávat, já jsem odporovala a pak jsem neměla šanci, dál mi jednu facku zprava a začal mi sahat mezi nohy. Stáhla jsem si je k sobě. Dal mi další facku. Lehnul si na mě. A snažil se ke mě nějak přes stehna dostat, já jsem samozřejmě nohy stáhla zase k sobě. Další rána pěstí. Tenkrát jsem měla už krev z nosu.  Chystal se do mě vsunout, až někdo ho praštil zezadu. Já jsem omdlela. Zase!

Probudila jsem se zase zpátky u Miy? Rozklepaná jsem se rozhlížela kolem dokola. To byl jiný pokoj. Všimla jsem si Miy, stála u okna a čekala až se probudím. Otočila se. „Holčičko, je mi to tak líto, co se stalo.” plakala, to jsem poznala. „To nic. nemohla jste to tušit, a koneckoncům, ani já ne” dodala jsem. Stálá tam jak přikovaná a koukala na mě. Asi to musí hodně žrát. „Už je to dobrý.” snažila jsem se jí přesvědčit. I když by to mělo být naopak. Do pokoje vlezl Sean. „Už je vzhůru mami?” zeptal se potišeji matky. „Ano.” odpověděla plačtivě. Sean se na mě podíval, já jsem dívala na něho vyděšeně. „Mami, nech toho, jí se už nic nestane.” šel obejmout matku. „Všechno už bude v pořádku.” uklidňoval matku. Ona ho pevně obejmula. Sean si všiml jak Bára po něm koukala. Tak se odprostil od matky a odešel, pochopil její situaci.

Za týden nebyla tato situace o nic lehčí. Vždy když Bára viděla Seana, snažila se mu vyhýbat.

„Ty kurvo jedna! Ještě jednou zdrhneš a skoncuju s tebou!!” cukala jsem s sebou v posteli. Noční můry měla stále pořád. To už byl Sean u mě a snažil se mě z noční můry probudit. Rychle jsem škubla a vytrhla jsem se mu z rukou. Přiběhla Mia a snažila se mě uklidnit. Nakonec jsem usnula.

Ráno bylo deštivo, ležela jsem dýl než normálně. Bylo mi hrozně. Byla jsem šíleně unavená, nebavilo mě to. Zvedla jsem, že se půjdu podívat za Miou. Otevřela jsem dveře a vrazila jsem do Seana. „Kampak? Neměla by si ležet?” rychle jsem od něho udělala krok dozadu. „Musím ti zkontrolovat tlak, jestli jsi už v pohodě.” usmál se na mě. Sedla jsem si zpátky na postel. Sledovala jsem co dělá. Měla jsem sto chutí zdrhnout. Sean si mě poslechnul, znepokojovalo ho jenom to, že jsem byla strašně nervózní. Proto ten vysoký tlak. „Nechceš se trošku zklidnit? Mě se bát nemusíš.” usmál jsem se na ní. „ Zítra zase znovu přijdu ano?” podíval se na mě, měl zelené oči. Krásně světlé. Zvedl se a odešel.
Další ráno se vše opakovalo, přišel mi zkontrolovat tlak, byl o něco znatelněji lepší. Pak jsem ho celý den neviděla.

Večer jsem dostala záchvat strachu ze samoty, nikdo zrovna nebyl doma. Brečela jsem v koupelně. „Mami!” volala jsem její jméno. Byla jsem tak sama. Nevím co má dělat. Jsem zoufalá. Bála jsem se. Chtěla jsem odejít z tohohle světa. Měla jsem chuť se zabít. Popadla jsem sklenici a rozbila ji. Vzápětí někdo otevřel dveře, Sean. Vzala jsem si kousek střepu a řízla jsem se do ruky. „Seane! Promiň!”