Pan Doktor

Sean

Všude tekla krev. „To jsem nechtěla." rozbrečela jsem se znovu, podívala jsem se na Seana, vůbec jsem si nevšímala toku krve z ruky. Sklouzla se po stěně a sedla na zem. Sean ji krvácení zastavil a posadil se vedle ní. „Jsem tu už s tebou." začal ji uklidňovat. Obejmul jsem ji. Sakra! Je tak křehká, ale silná žena. Nechápu jak ji mohl ubližovat, zmetek jeden. Vzal jsem ji do náručí a odnesl zpátky do postele. Ošetřil jsem ji ještě ránu na ruce a lehnul si vedle ní. Sledoval jsem její linií obličeje, byla nádherná. Byla tak sladká.... „Mami!!” vykřikla jméno ze spánku a následně se probudila. „Klid.” chytnul  ji za paže, ať si neublíží. Podívala jsem se mu do zelených očí. „Už je to dobrý.” uklidňoval mě. Zpátky jsem si lehla a zase usla.

Byla sobota. Probudily mě paprsky od sluníčka, otevřela jsem oči, ucítila jsem vůní kávy. Otevřely se dveře, zvedla jsem hlavu. „Slečno, máte se obléct a jít dolů, čekají na vás.” řekla pokojská a zavřela dveře. „Ach jo.” moc se mi dolů nechtělo, byla jsem teď vůči světu ještě nějak uzavřená. Zvedla jsem se z postele a hodila na sebe lehké tričko, mikinu a džíny. Otevřela jsem lemované dveře a sešla schody dolů. „Dobré ráno, slečno.” pozdravila mě Mia. Usmála se na mě. „Dobré ráno.” špitla jsem. „Sedněte si, za chvíli bude snídaně.” ukázala na místo u stolu. Seděl tam i Sean. Začal si pro sebe smát. „Dobré ráno.” usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila, ale falešný. Sedla jsem si a pokojská mi dala na stůl jídlo. Snědla jsem z toho jen půlku, zbytek jsem nechala. „Báro, musíte něco do sebe dostat.” začala Mia. Provinile jsem se na ní podívala. „Nemám chuť, promiňte.” Už chtěl něco i Sean dodat, ale radši mlčel. Tak to víte, doktor.

Odpoledne jsem strávila v pokoji. Sean a jeho matka odjeli do práce a já jsem zůstala sama v baráku, nahánělo mi to hrůzu, pokojská taky nikde. Rozhodla jsem, že půjdu prozkoumat zahradu. Otevřela jsem dveře do zahrady, přede mnou byla cestička do altánku. Všude byli samé keře a rostliny. Pomalu jsem postupovala do altánku, sedla jsem si a kochala se krajinou.

„Ahoj.” škubla jsem sebou a otočila se. Stál tam Sean. Zase jsem koukala do jeho očí, měl v nich nějakou krásu. „Jak ti je?” zeptal se. Koukala jsem pořád na jeho oči. „Dobrý.” špitla jsem. Stoupla jsem si a opřela o zábradlí, snažila jsem se vyhýbat očnímu kontaktu. Objevil se vedle mě. „To je dobře.” dodal. Mě vyskočilo srdce, strach se ve mě probouzel, odsunula jsem se kousek od něho. „Promiň.” rychle jsem se vzpamatoval a sednul si na lavičku. Byl jsem od ní tak dál. „Co tvoje ruka?” snažil jsem se navázat kontakt. Se ženy mi to nikdy nešlo. „V pohodě.” odpověděla. Díval jsem se na ní, jak na svatý obrázek. V pohodě? Taky můžu říct, že jsem v pohodě, ale nejsem, jelikož neumím s nikým randit. Jsem nervózní. Zasmál jsem se tomu pro sebe. Bára se na mě podívala, co se tlemím a zpátky se otočila. „No nic, půjdu dovnitř, večer se na tebe přijdu podívat, spíše na tu ruku.” řekl nervózně a ukázal jsem prstem na její ruku.  Chtěl se otočit a švihnul sebou rovnou do sloupu. „Do hajzlu!” proklel a já se musela zasmát. Chytnul jsem se za nos. „Do prkenný vohrady, co se mi tady směješ?” zeptal jsem se pobaveně a začal se smát taky. Zmizel ve dveřích.

Konečně jsem se cítila trochu uvolněně, když tu ještě Sean předvedl takové číslo. Zasmála jsem se znovu pro sebe. Do večera jsem měla už zlepšenou náladu. Sean byl jiný, než jsem čekala, uměl si dělat srandu, hlavně mi pomohl z nejhoršího, podívala jsem se na svoji ruku, nebýt něho, jsem mohla už někde ležet mrtvá.

Chystala jsem se ulehnout, někdo v ten moment zaklepal. Rychle jsem se zakryla pod peřinu a očekávala příchod někoho. Celá jsem seděla pod peřinou. „Někdo tu už má lepší náladu.” zazněl mužský hlas. Sean. Odkryla jsem se a přikryla se jen pod břicho. Sledovala jsem každý jeho krok. Přistoupil ke mně a sednul si. „Tak jak ti je? Vzhledem k tomu, že se schováváš pod peřinu.” smál se a dal zápěstí na svoje kolena, tak se opřel. Díval se na mě a mě to znervózňovalo. Upřela jsem zrak na svoje ruce, které držely kousek deky. „Dobrý.” kuňkla jsem. „Dobře, jenom ti změřím tlak a nechám tě spát.” vstanul, vzal si tlakoměr a naměřil mi puls. Mě každý jeho dotek znervózňoval. „Tlak už je lepší.” dodal, uklidil tlakoměr a odešel. Já jsem usnula.

„Kurva!! Tu nejsou, řekni mi kde jsou!!?” chytl mě za vlasy a táhnul mě na zem, kopnul mě do břicha. Zaúpěla jsem bolestí „Nejsou tady!” zařval tentokrát víc. Zase jsem měla noční můru..... už horší, tohle jsem prožívala. Někdo se mnou třepal...„Halooo!!!!” třepal se mnou Sean. „Probuď se už!! Sakra!” klel Sean. Otevřela jsem oči a instinktivně jsem ho stiskla za ruce. „Auuu!” zavyl a krčil svůj „dokonalý” obličej. „Promiň!” rychle jsem ho pustila a vzápětí si sedla a oddechovala jsem svoji noční můru. Díval se na mě s klidem v očích. Rozbrečela jsem se. „No tak! Už je to dobrý.” uklidňoval mě Sean. Obejmul jsem jí. Ona mě přijmula. Usnula. Položil jsem ji na postel a přikryl ji dekou. Asi jsem se zamiloval.