Pan Doktor

Pořád on!

2:31..

Noční můry mi začaly. Snažila jsem se to zahnat tím, že zase bude rychle ráno. V podvědomí mi pořád tkvěl otec, který mi pořád rozkazoval. Pořád měl nějaké připomínky. Pořád potřeboval být uspokojován. měl touhu mě znásilnit. Už jenom při takové myšlence jsem běžela do koupelny. Oblékla jsem se a šla ven oknem, který byl spojen s balkónem od Seana. Musím na chvíli na vzduch. Skočila jsem na trávník. Sedla jsem si na lavičku a přemýšlela jsem. On byl pořád chtivý, pořád něco potřeboval. Když jsem se mu nepoddala, zmlátil mě.....Měla jsem slzy na krajíčku. Neumím s tím bojovat. Není to jednoduché. Hlavou jsem se opřela o stolek. V tichosti si vedle mě sednul Sean a dal na mě deku. „Už přestaň plakat a řekni copak je?” podívala jsem se na Seana a zase jsem ho obejmula. „No tak Báro, už přestaň, nebo budeš nemocná.” obejmul Báru také. Bára nic neřekla jen se podívala na Seana a zas ho pevně stiskla. „Pojď dovnitř.” pobídnul Báru. Chytnul ji za ruku a šel s ní ke dveřím. Odešli potichu do jejího pokoje. Bára si sedla zpátky na postel a Sean ji donesl teplý čaj. Mlčky jsme seděli naproti sobě a já jsem čekal až usne. Bára byla úplně vyčerpaná ze sebe. Tělo se nedokáže ovládnout.

Měla jsem zlé tušení....Zvedla jsem se z postele, Sean jenom koukal, co dělám. Šla jsem k oknu a ....Ano věděla jsem to. Začala jsem se plašit, vzala jsem si jen bundu na sebe a snažila se zmizet, Sean naštěstí rychle zareagoval a doběhnul mě dolů ke vchodovým dveřím. „Co je?” zarazil mě a zeptal se nechápavě. Zaklepaly dveře....V 5 ráno!
Otevřel dveře z rozhořčením a tušením, že věděl kdo to je. „Ano prosím!?” zahučel. „Buď mi dáte dceru, nebo špatně skončíte! Tak to radši chtějte po dobrém!!!” byl napitý, ale přestat kecat nechtěl, chytnul se raději dveří, aby mu před nosem nezavřel. „Ne! Vy nemáte mozek, budit v pět ráno lidi! Jste normální?!” zeptal se ho rozzlobeně, až moc. „Vy nejste nic, není to vaše dcera...Nic!” sotva se držel na nohou.

Já jsem to vyřešila. Přešla jsem Seana a utekla. „Kam jdeš?” zeptal se Sean. „Kam si myslíš že jdeš! Kurva!” chtěl odejít za ní. Sean ho nepustil. Vytáhnul z kapsy mobil a volal záchranku, ostatní vyřeší potom. „Vy se někam pohněte a jste mrtvý, je vám to jasný!?” posadil ho na schody před vchodem venku a čekal až dorazí záchranka.

„Pane, vnímáte mě?” zeptal se jeden z lékařů, seděli v autě a kontrolovali otce od Báry. „Jedeš s námi?” zeptal se Mark Seana. Zaváhal. „Jo...mami, kdyby přišla Bára ozvi se mi prosím, děkuji.” řekl Sean. „Dobře zlato.” zavřela mu dveře od auta. Vyjeli.

Dojeli jsme do nemocnice. Otce jsme převezli na ošetřovnu. „Pane doktore!” zavolala na mě sestra, když jsem stál ve dveřích. Otočil jsem se. „Ano....?” vedle sestry šla Bára. „Jak?....Báro?...” nechápal Sean. „Pane doktore, tahle slečna prý čekala na vás.” přišli k Seanovi blíž. „Dobře, já si ji vezmu, děkuji.” pohladil ji po zádech. Sestra odešla. „Báro...?” zvednul obočí. Nechápal. „Věděla jsem, že pojedeš s mým otcem do nemocnice. Utekla jsem se jen proto, že jsem měla strach. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu.”....z ošetřovny zazněl dunivý zvuk. „Pane! Vy nesmíte chodit.” napomenula ho sestřička. V ten moment už tam byl Sean. „Co se děje?” chytnul otce za bundu a táhnul ho na postel. „Lehnout!”.... poslechnul. Sean šel do vedlejší místnosti si jen obléct civilní oblečení. Bára se postavila před otcem. „Tady jsi kurvo!” naráz se znovu zvednul. Já jsem ustoupila o krok. „Proč mi pořád utíkáš? Já bych tě tak rád znovu ojel!” sestra se radši nehnula, ještě by tak ublížila sobě i ostatním. Báře se zastavilo srdce, nechtěla slyšet právě to co teď řekl.
„Tak když mě tak moc chceš tak pojď! Pojď si mě vzít!” řekla s klidem. Otec k ní přicházel pomalu kulhavým krokem. Mě bylo blbě, couvla jsem a mezi mě a otcem vlezl Sean, chytnul ho za bundu a posadil otce s naštvanosti zpět na postel. „Tak a dost! Dal mu injekci, úplně se zklidnil a nedělal nic. „Prosím vás, vezměte ji do vedlejší ošetřovny, jen si vyřídím tady něco.” podíval se na Báru, byla rozklepaná, už nevěděla ani co řekla. Sestra ji odvedla do vedlejší místnosti. Já jsem zvednul telefon a zavolal na psychiatrii.