Pan Doktor

milión a jedna myšlenka

Seděla jsem stále na zemi a uvažovala. Je toho moc najednou... Bušilo mi srdce jak o život. Musela jsem o tom pořád přemýšlet, nedalo mě to spát. Nevím co mám dělat.
Někdo zaklepal na dveře, zvedla jsem se a otevřela. Sean. „Ahoj, co ty....tady?” polkla jsem. „No....Ehm...Jestli bys mi nechtěla říct tu situaci před chvílí?” díval se na mě jak na svatý obrázek. „No....” polilo mě horko a udělalo se mi zle. „Báro?” zeptal se Sean. Vůbec jsem nevnímala. „Promiň, asi jsem měla drogy nebo co.” zasmála jsem se tomu. Otevřela víc dveře a Sean do nich vlezl a opřel se. „Ty jsi zvláštní.” zasmál se. „Já?....Ne.” sedla si na postel, Sean zavřel za sebou dveře. „No....Jak ti to mám říct.....Já ani nevím co mám říct.” hrála si pořád s prstama. „Ty jsi nervózní?” zeptal se. „Já?...Ne!” přestala si hrát. „Já ti to asi neřeknu.” udělala široký úsměv. Sean se musel zasmát. „Proč ne?” sednul si vedle Báry. „Protože je to přísně tajné.” Sean se zas smál. „Přísně tajné....To možná tak, ty jsi celá tajná.” Bára se zasmála. „Ne, opravdu já ne. Jenom mám něco v hlavě co bych ti moc ráda řekla, ale radši ne.” brala si deku a přikryla se. „Dobře, tak já tě nechám a půjdu vedle.” Bára jen kývla na souhlas a lehla si. Sean ji zavřel dveře a odešel.

Noční můry mi zase přicházely. Držela jsem deku a snažila se na to nemyslet. Slzy jsem měla skoro na krajíčku. Trpí celé moje tělo, potila jsem se. Viděla jsem před sebou svého otce. „ Vzpamatuj se! No tak! Probuď se...” můj otec, Sean, otec, Sean. Dva v jednom. Otevřela jsem oči a rychle si sedla. Naproti mě, na mě seděl Sean. „Ty jsi mě vyděsila, tohle mi už nedělej!” oddechnul si Sean a obejmul ji. „Už je to v pořádku.” musela jsem ho obejmout taky. Hladil mě po zádech, uklidňovalo to. „Jsem myslel, že už jsem o tebe přišel.” řekl. „Mám strach, že zůstanu sama.” vydala ze sebe. „Klid, prosím tě. Jsem tu s tebou.” sedl si vedle ní. „Já tě mám ráda, ale nevím jak dlouho to budu zvládat sama.” obejmula ho. Sean to tušil. „Dyť nejsi sama.” pohladil ji po tváři. „Já tu s tebou jsem a budu.” podíval se jí do očí. „Nemusíš mít strach.” Bára se lehce usmála. „Jsem sama, nikoho nemám. Oba rodiče jsem ztratila, opravdu nemám nikoho.” podívala se uplakanýma očima na Seana. Sean ji slzy utřel. „Máš mě, nemusíš se bát.” obejmul ji.

Ráno to bylo znatelně lepší. Bára to nedala na sobě poznat, že se v noci něco dělo. Za hodinku měla přijít “barbína”. Sedla si do křesla kde většinou bývá Sean a koukala na fotky, které měl na stole. Za pět minut do dveří vešla Adéla, bez klepání. „A já myslela, že je tu pán doktůrek.” řekla a ještě se u toho šklebila. Já jsem jenom zírala jak to dokázala. Měla jsem založené ruce. „No já myslela, že máš přijít až za hodinu a pán doktůrek, přijde za nemalou chvíli.” jenom to řekla a Sean vlezl do dveří. „Do pr.....” zarazil se, když viděl Adélu. „Pardón.” zavřel za sebou. „Madame Adélka na vás čeká pane doktůrku.” ukázala Bára na Adélu. Sean se musel zasmát, jakým tónem to řekla. Bára ho pustila na jeho místo a sedla si vedle něho na křeslo. „Takže, dneska probereme základy psychologie a příští týden pojedeme do ústavu pro nemocné. Ukážu ti jak to tam funguje a tak.”  dával papíry Adéle. Já jsem tam jenom seděla a byla na mobilu. Adélu to zřejmě znérvózňovalo, pořád se ohlížela na mě. Sean to zpozoroval, podíval se na Báru a ta se jen na něho usmála. Musel se smát. Radši se otočil zpátky a věnoval se dál Adéle.

Po hodině s Adélou...

„Vy byste se mi páčil pane doktor!” šklebila se Adéla na Seana. Sean se zarazil a Bára chytla záchvat smíchu. „Díky teda no!” podíval se na Báru a smál se taky. „Ty se přestaň smát, nebudu ti volat rychlou, jen protože si chytla záchvat.” smál se pořád. „Tohle byl vtip roku, seš dobrá!” řekla to v záchvatu smíchu. „Já to ale myslela vážně!” opáčila se na Báru. „Dobře.” rychle zmlkla a vyplázla jazyk na Seana. „Někdo tě tady balí.” řekla potichu Bára tak, aby to slyšel jen Sean. Sean se na ni podíval a smál se. „Kéž bych se nechal.” Bára dostala další záchvat smíchu. „Tohle je asistentka?” zeptala se najednou Adéla. Báře to sklaplo a bylo ticho. Sean se musel pro sebe zasmát. Bára se jen ušklíbla na Seana a radějc zírala dál do mobilu.