Pan Doktor

XXI

Koukám se na fotky svoje dřívější já, byla jsem šíleně vyhublá, tajemství už nebylo žádné, všechno bylo na těch fotkách. Sean mě pozoruje, jak reaguji.

„Jak je to možný, žes prostě-?” nechápal.

Držela jsem v ruce papír s údaji, stálo tam: Věk: 14 let, výška: 167 cm, váha: 43 kg.
„Seane, já nevím, v té době jsem nebyla schopná ani vnímat moc okolí kolem sebe, trpěla jsem. Často jsem byla hospitalizována, ale doktoři stejně nic neudělali, jen mě dali do pohody a pustili mě domů.” vzdychnu.

„A teď to vnímáš jak?” ptá se opatrně, aby mě nerozrušil.

„Bojím se, že bych takhle mohla skončit znovu. Nejspíš se mu to zase podaří.” Chytne mě za ruce.

„Neskončíš už takhle, nedovolím to.” mi se hrnou slzy.

„Lásko, všechno už bude fajn, postarám se o tebe. O tohle si nedělej starosti.” prohlížím si opět fotky sebe. Bolí mě z toho žaludek, jak jsem vypadala.

„Na to nikdy nezapomenu, nejde to, byla to největší bolest.” držím v ruce jednu konkrétní fotku, kde jsem do krve zbitá, strachy se bála a ležím na posteli, když mě fotili. Chytnu se za břicho.

„Dobrý?” vezme mi fotku z ruky a stoupne si ke mě.

„Jo, jen mám strach.” obejmu ho.

„Z čeho?”

„Z otce.”

„No tak.”

Vzdychnu.

„K němu už nepůjdeš.” vytáhne mě z křesla a postaví na nohy.
„Zapomeň teď na to všechno, vytáhnu tě na chvíli ven.”  kývnu pro souhlas.

« - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - »

„Prosím, vaše lístky.” Sean je vytahuje.
Stojíme před obrovským luxusním hotelem v Kalifornii, právě teď přijela limuzínou i Mia.

„Madam.” bodyguard ji pouští bez lístku dovnitř a my dva jen zíráme.

„Co to bylo?” ozvu se ve smíchu.

„Asi je prezidentka nebo už nevím.” nabídne mi ruku, chytnu se ho.
Všimla sis, že už nejsi tak hubená?” šeptá mi do ucha, když se fotíme před vchodem.

„Oh, milý pane, čekám s vámi dítě, budu tloustnout, zvykejte si.” políbí mě a pokračujeme dál v cestě.

„Moje děti, vám to tak sluší!” ozve se Mia za námi, otočíme se. Má luxusní šaty až na zem, všichni muži v jejím věku se za ní jen otáčejí.

„Mami?”

„Synu.”

„Co to mělo být?” směju se.

„To se brzo dozvíš.” vytahuje kartičky na krk a dává je Seanovi do rukou.
„Užijte si to tu.” odchází a já se kouknu co má Sean v ruce.

„VIP karta.” udivím se. „Seane, tvoje matka musí být něco extra.”

„Sám nevím.” dá mi jednu kartu na krk a sobě jednu.

« - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - »

„Seane prosím!” žadoním, aby mi dal aspoň trochu napít.

„Tu máš vodu, víš co jsme si říkali.” drží mě od jeho skleničky.

„Sakra!” naštvu se a odcházím hledat jinde lepší společnost. Sean se baví dál, ale stále mě má na očích, odcházím jinam.