Pan Doktor

XVII

Už tři dny ležím a zotavuji se, Sean se od toho dne, co jsem si ublížila, nehnul ani na krok, spí vedle mě a hlídá. V práci si vzal pár dní volno. 

„Seane?" ozvu se z toho ticha. 

„Ano?" zní rozespale. 

„Můžu dnes jít s tebou na tu akci?" 

Zvedne hlavu „Proč?"

„Myslím, že bych už mohla vstát ne?" 

„To záleží jak se cítíš." opřel se o ruce a kouká na mě.

„No právěže ležím, tak už se necítím tady moc v pohodě, potřebovala bych ven." žadoním.

„Neuděláš si nic?" 

„Už jsem ti to říkala včera, ne neudělám si nic, prosím." 

„Promiň, mám jen starost o tebe." 

„Tak jo?"

„Uvidím."

„Prosím! Jen jeden den." 

Sean se zvednul, „uvidíme, ano?" odešel dolů za matkou. 

Já jsem cítila, že mi najednou nevěří. Zvednu se, obléknu si mikinu a odcházím do koupelny dát si sprchu. Po sprše se cítím svěží, jdu dolů k nim.

 „Ahoj," zdravím Miu a poohlížím se po Seanovi, seděl.

„Ty už jsi vzhůru zlato, jak ti je?" vzala mě za ruce a pohladila mě po mokrých vlasech.

„Už mnohem líp, jen nevydržím ležet." zdůraznila jsem slovo "ležet" aby to slyšel i Sean.

„Tak bys mohla dneska jít s námi co ty na to?" zvolala vesele.

„An-"

Ne, mami ne, ona ještě není v pořádku." ozval se Sean. 

„Hej! Jsem!" 

„No tak, synu, dyť se nestalo nic hrozného."

„Stalo se, ublížila si sobě a mě vyděsila k smrti." zní odměřeně. Mě ho bylo najednou líto, vážně se o mě bál.

Přišla jsem k němu zvedla mu ruce ze stolu a sedla si na něj. „Já jsem si nechtěla ublížit úmyslně, miluju tě a ty to víš.” Sean mě sevřel v náruči. 

„Já tě miluju moc, ani nevíš jak." opřel se mi na břicho.

„Myslím, že vím," zasměju se potichu. 

„Já se omlouvám, jestli jsem nesnesitelný, jen jsem se bál." 

„Promiň, už se to nikdy nestane." hladila jsem mu vlasy a líbala mu na čelo. 

"Ale ne." ozvu se jiným tónem.

„Co?" podíval se na mě. „Stalo se něco? Bolí tě něco?" zas se přehnaně ptá.

„Ne, nestalo se nic, neboli mě nic." zasměju se pro sebe. 

„Děcka, běžte nahoru prosím, budu tu mít návštěvu." ozvala se Mia.

„Samozřejmě." táhnu Seana za ruku nahoru. V půlce cesty ho už líbám a Seanovi se to líbí taky. 

„Pozor!" oba se zarazíme, před námi byla krabice, „ta nána."

„Ale, kašli na ní." líbal mě na krku. Došli jsme do jeho pokoje. Jeho? Spíš už naše. 

Položil mě na postel a líbá mě úplně všude. „Počkej!"