Pan Doktor

XXII

Dojeli jsme na parkoviště. Než vystoupíme, vidím kolik lidí je před branou nemocnice. Muselo se něco opravdu stát. Tolik jich by nebylo ani kdyby tu měl stát samotný prezident. Sean tam rovnou běží a já mu jdu v patách. Byla chyba tam vůbec jít.

Když vstoupím na práh nemocnice, před sebou vidím jen jak se sestřičky a doktoři mihnou s pacienty a za nimi stojí můj naštvaný otec, který se podle toho jak ho znám, hádá. Bylo mi na omdlení. Stál tam i Sean, snažil se mu domluvit a co se nestalo, můj tatínek se do něj pustil. Ale ne. Běžím hned k ním.

„Můžete toho nechat? Nemá to smysl." otec mu napálil přímo do obličeje a Sean mu to vrací. Já zavřu oči a přemýšlím, co mám vůbec dělat. Oba byli pomláceni až do krve.

„Nechte to-" otec mě popadnul za paže. Třepe se mnou.

„Jsi největší kurva, zradit mě takhle, zabiju tě!!"

Sean ho chytne za zápěstí k zádům a natočí ho směrem ke zdi. Jak to dělají policajti. Já stála jako sloup. Nebyla jsem schopná nijak reagovat. Sean na mě mrknul a vzdychne.

„Ještě jednou na ní sahni a jsi mrtvý!"

Utíkám pryč.

- - - - - ~ - - - - -

Sedím na židli a přebírám si dnešní
den. Koukám na hodiny. Otevřou se dveře a já se leknutím postavím. Mark. Ach jo.

„Co je?" chystám se k odchodu, ale marně, než se dotknu kliky, Sean za sebou zavře. Stojím před ním.

„Jsi v pořádku?" rukama mi přejede paže.

„Asi jo, já nevím." sednu si zpátky do křesla a sleduju jak si kluci hledají místo na sezení.

Oba na mě zírají. Zakryju si obličej do dlaní.

„On tu ještě pořád je?"

„Bohužel. Potřebuju s ním ještě mluvit, ale nejprve potřebuju od tebe vědět jestli jsi ok?"

„Asi jo. Spíš jsem se jen vyděsila."

„Tomu rozumím. Nepotřebuješ nijak pomoci?"

„možná potom, až se zklidní situace tady všude okolo." promnu si čelo.

Kluci na sebe kouknou. Viděla jsem je.

„Ale nebudu taková velká kamarádka. Moc se mi o tom nechce mluvit."

„Fajn, je to na tobě. Záleží, jak se budeš cítit."

Sean sykne a skloní hlavu směrem k zemi.

„Jsi v pohodě? Nechceš si to nechat ošetřit? Můžu zavolat -"

„Ne to je dobrý Marku, dík."

Do té doby jsem si neuvědomila, že Sean je vlastně celý od krve.

„Seane!"

Sean se na mě koukne. Zvednu se a otevírám dveře. Sean se automaticky pohne za mnou. Vím, že mě nespustí teď z očí. Mířím k ošetřovně.

„Báro, jsem v pohodě."

„No, jestli tomuhle říkáš v pohodě, tak jak si jdu uřezat nohu."

Směju se. Sean na mě kouká. Protočí očima a sedne si. Hledám krytí a dezinfekci. S nalezenými věcmi se vracím k němu.

„Já se omlouvám."

„Proč aspoň vůbec?"

„Chce tě stále zpátky."

„Hm."