Pan Doktor

XXIII

V pět ráno jsem vzhůru. Nevím, která bije, zvednu se a sednu si do křesla. Nechápu proč je mi tak divně. Nojo, ty kapačky, mrknu na ně. „Ach bože." koukám dál z okna. Otevřu si šuplík a vytáhnu skicák a obyč tužku. Kreslím to, co cítím. Na bílý papír maluju sama sebe na posteli se spousta přístroji a hlavně, že jsem byla sama. Papíry položím na stolek a usnu v křesle.

Ráno cítím na sobě něčí dotek. Leknutím otevřu oči. „Seane?" lehce oči opět zavřu.

„Je ti dobře?"

Oči pořádně otevřu a mrkám. „Jo, asi jo." narovnám se. Sean mě drží za pas.

„A jak ses dostala sem?" ukazuje na křeslo.

„V pět jsem byla vzhůru a nad něčím jsem přemýšlela."

„Nad čím?" posadí mě zpátky do křesla a kontroluje mi kanylu.

„Včera, ten spis, co donesl Mark."

„Co s ním?"

„Nechápu jak se dostal do rukou otce."

„Nemohl nějak vydírat?"

„To asi mohl." Sedne naproti mě a kontroluje mě celou.

„Jak ti je oproti včerejšku?"

„Já ani nevím, mám pocit, že furt stejně, ale je mi líp, než včera."

„Dobrý, už jsem to pochopil."

„Myslíš, že to měl už předtím, co jsem byla ještě u něj?"

„To nevím, je to možné."

„Ten spis měl zůstat v nemocnici."

„Proč jsi vůbec měla tolik operací?"

„Tys to nečetl?"

„Ne, nedostalo se mi to pořádně pod ruku, Mark mi jenom o tom řekl."

„Ach tak. No, pár operací jsem měla kvůli tomu, že otec si potřeboval na někom vylít vztek, tak mi párkrát ublížil. Další dva byly potraty a ta poslední darování."

„Co jsi darovala?"

„Ledvinu. Máma potřebovala peníze."

„To všechno v patnácti letech?"

„Ne, ještě otrava a šikana."

Sean vzdychne. „Otrava?"

„Ano. Otrava krví."

„Jak?" zamračí se. Vypadá, že jen co ho uvidí, tak mu dá ještě jednu přes obličej.

„Doma jsem se zotavovala po poslední operaci, byla jsem nešikovná a stehy mi praskly, tak jsem si to zasponkovala a dostal se mi tam hnis. Nijak jsem to neošetřovala."

„Nešikovná? Tím myslíš svého otce."

„Jo." špitnu.

„Fajn, dneska už jsi řekla dost. Pojď půjdeme na chvíli do kuchyně." Vytáhne mi jehlu a zalepí náplasti.

- - - - -                     ~                      - - - - -

„Takže bys to mohl nějak zjistit?"

„Jasně že jo, ale bylo by dobrý jí vzít s sebou." otočím se na kluky.

„Koho?"

„Tebe."

„Mě? Na co?"

„V nemocnici ti udělám nějaké testy."

„Aha."