Pan Doktor

XXVI

Dnešní ráno je jiné oproti ostatním dnům. Cítila jsem žaludek, jak se mi silně zvedá. Bylo mi špatně. Vstala jsem a běžela na wc. Seana to probudilo a běží hned za mnou.

„Co je?" svraští čelo.

„Ty kapačky, nedělají mi dobře." zvracím. Sean mi nastaví hlavu do kýble hned přede mnou.

„Dnes pojedeme do nemocnice, podívám se tam na tebe. Pak ti vezmu krev, aby jsme to nemuseli dělat tam a pospíšili to."

Vyčerpaně se opřu o stěnu. Usměju se na Seana.

Za půl hodiny sedím v křesle, po odběru krve a čekám, až mi Sean sundá masku z obličeje. Byla jsem vylekaná, tak jsem se přestala soustředit na svůj dech.

„V pořádku?" drží mě za ruku. Kývnu a pohladím ho na vlasech.

„Běž prosím vzbudit Sofii, za chvilku jedeme."

„Vlastně ano, dobře." vstane a odchází za dveře.

„Sofie?" koukne k posteli, je prázdná.
Mrkne do koupelny, tam taky nikdo. Slyší zakuckání. Klekne si na kolena a podívá se pod postel.
„co tam děláš?"

„Na chodbě je příšera." mluví tiše.

„Příšera?"

„Ano, chce mě odnést odsud pryč."

„Sofi, tam není žádná příšera, koukej" zvedne se a otevře dveře.

„Před chvíli tam byla."

„Nic tu není." postaví se do dveří a všimne si mě jak jdu za nimi.

„Co se děje?"

„Má tu nějakou příšeru, říká ona." ukáže na Sofii.

Vlezu do dveří a podívám se po pokoji.

„Možná jsem ta příšera asi já, vypadám hrozně."

„Nechceš ještě chvíli sedět?"

„Ne to už ne, mám toho dost za ráno."

„No, pravěže toho máš dost."

„Ne, to je dobrý." sednu si na postel a přemýšlím.

„Tak co? Už vylezeš?" ptá se Sean poněkolikaté.

„Tak dobře." vyleze. Vypadá jinak.

„Co je?"

„Nic není."

„Sofie, radši bych to řekla, on je neúprosný." povolím její ruce ze zad.

„Nechci jet za tou pracovnici, co tu byla včera." Podívám se na Seana.

Sean si všimne jehly na stolku.

„a co ta jehla tam?" jde blíž k ní.

„To nic není." posune se trochu dozadu, respektive se opřela o mě.

„Seane, pořešíme to prosím v nemocnici?"

„Dobře, budu na vás už čekat venku."

Usměju se na něj.

~

„Takže nízká hladina cukru v krvi? Diabetik." kouká na Sofii, která se přiznala dřív, než jsme vůbec vyjeli. Sedíme v autě.

Sklopí hlavu.

„Sofi, nemyslel jsem to špatně, jen se ptám."

„Ano." špitne.