Pan Doktor

XXV

Později odpoledne chce Mia udělat večerní grilování. Tak jako to bylo minule. Kvůli Sofii na to nemám nijak pomyšlení, chci být jen s ní. Přece jenom jsem ztratila tolik roků. Nakonec jsem polevila a grilovat se bude. Možná bude lepší nálada.

„Nechceš něco?" ptám se Sofie.

„Ne." kouká se na mě.

„Zlato?" Ozve se Sean.

„No?"

„Pojď za mnou na chvíli."

Dojdu do našeho pokoje. „Ano?"

„Chci ti dát tu inhalaci, ať se pak s tím netrápíš." sedí na notebooku a kouká na mě.

„Fajn." promluvím sklesle. Sofie nechápe.

Stojí, drží plyšáka v ruce a kouká na nás.

Sednu si do křesla a čekám na Seana.

„Snad to nebudu mít věčně."

„Neboj, jen chvíli a dnes jen patnáct minut." políbí mě na čelo a na obličej mi nasadí masku. Zavřu oči a opřu se. Sean sedí vedle mě a hledá na internetu. Sofie stojí na stálém místě. Sean ji letmo sem tam pozoruje.

„Nechceš si sednout?"

„Zavrtí hlavou a přitáhne si víc plyšáka k sobě."

Dobře, klidně tam stůj."

Sofie stála na místě celých patnáct minut. Sean mi sundal masku a já se pořádně nadechla. Vstanu a políbím Seana na rty. „Díky."

„V pořádku, dnes ti asi kapačky dávat nebudu." drží mě na klíně za pas.

„Ne? To je super." obejmu Seana.

„Ale zítra tě to nemine, jasný?"

„Ano." zvednu se z něj a jdu k Sofii.

„Mohla by zítra Sofie se mnou na chviličku mluvit?" upře oči na malou.

„Určitě."

„Fajn."

Usměju se na něj a odejdeme zpátky do kuchyně.

„Nemáš hlad nebo žízeň?"

„Ne."

U grilování jsme se snažili Sofii rozesmát, ale těžko. Asi to už bylo na ní moc. Koukám z Seanova klína, jak sedí a kouká před sebe.

„Seane?" špitnu.

„Hm?" opírá se o moje rameno.

„Proč mám tušení, že jí ještě není tady tak úplně dobře?"

Sean mi sáhne na ruce. „Potřebuje si zvyknout, je malá a je to pro ní něco nového, obzvlášť, když se našla její máma. A též, nechci to říkat, ale přijde mi taky psychicky nevyrovnaná, jakoby s něčím bojovala, proto s ní potřebuju mluvit." sundá si mikinu a přehodí ji přes mě.

„Ach." dotknu se Sofie. Otočí se na mě a trochu se pousměje. Byl falešný, to jsem už poznala. Vzdychnu. Bylo mi jí líto. Viděla jsem v ní sama sebe.

„Ty jsi taková kráva, co jsi to udělala?!" zařve po mě otec a vlepí mi facku. Padám na zem bez zbytečných sil. Držím v rukou dítě. Pláču. Otec mi dítě sebere a odejde. Slyším jen matčin křik a svůj pláč.

Probudím se ze snu. Sean spí, naštěstí. Opřu se zpátky o polštář. Snažím se vstřebat tu minulost. Mé oči upřou na dveře. Jemné zavrzání dveří. Sofie. Zvednu se a jdu k ní.