Pan Doktor

XX

Jedeme už přes tři hodiny po dálnici a stále to nebere konce.

„Kam to vůbec jedeme?" ptám se už po milionté.

„Už tam za chvíli dojedeme, nech se překvapit." směje se Sean.

Zkřížím si nohy k sobě a sleduju co se děje za oknem auta. Horko nás doprovázelo, bylo poledne, předpověď počasí v rádiu hlásili vysoké teploty a upozorňovali, že se nemáme zdržovat dlouho v teplém prostoru auta a máme dodržovat stálý pitní režim. Sean zpomalil a podíval se na mě, stáhla jsem se víc k sedadlu ať mě nevidí i když marně. Usměju se na něj. Ten stále na mě zírá, protočím očima a napiju se. Sean se usměje a věnuje se dál řízení.

Po půl hodině Sean zaparkoval před menším domečkem, celá mokrá z horka jsem se vzpamatovala z polospánku a zaujala na moře a písek za domkem. Pomalu otvírám dveře od auta. Sean mě pozoruje a nabízí mi pití, odmítám.

„Vážně?" zvedne jedno obočí.

„Dobře." vezmu si láhev a hltám do sebe všechnu vodu. Sean odhrne moje mokré vlasy a bere si ode mě prázdnou láhev.

„Pojď." chytnul mě za ruku.

„Kde to jsme?" ptám se v úžasu.

„V Kalifornii." odpovídá Mia s úsměvem.

Na první pohled jsem se zamilovala do domku a pláže. Nějak jsem se pevně rozhodla, že nechci už odsud tak rychle odejít.

„Umm, to je tvůj dům....?" podívám se na Seana.

„Ano."

Široký úsměv na mém tváři, Sean zpozoroval, že se mi tu líbí. Je spokojený a já taky.

„Budeme tu nějakou dobu bydlet, pak se uvidí co dál."

Úsměv mi zůstal stále na tváři, pak jsem se zarazila a Sean se taky zamračil.

„Copak?"

„A co ty problémy na druhé straně? Nechci mít s nimi potíže." pustila jsem se jeho ruky a dívala se na moře přede mnou. „Asi budeme muset jet zpátky." zakňučím.

„Zlato, nepanikař, stejně, kdybysme zůstali jen pár dní, nic se nestane."

„Otec mě chtěl dneska vidět."

„A ty jeho chceš vidět?"

„Ne, ale co když zavolá někomu a zjistí zase, kde jsem?" cítím, že mi není dobře.

„Nezjistí, neví ani adresu a ten dům je napsaný na mého otce, opravdu, můžeš být v klidu." přijde ke mě blíž a nabídne mi znovu vodu v láhvi.

„Ne, nechci... Když to nezjistí tak dobře, zůstaneme tady, stejně nikam daleko už nedojdu."

„Musíš častěji pít, jsi červená a evidentně i unavená," dořekl poslední slovo, padla jsem mu do náruče.

« - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - »

„Už zase jsem omdlela?" otevřu oči a Sean stojí nade mnou.

„Ano, ale jen z tepla, musíš častěji pít, tak ses aspoň vyspala." usměje se na mě.

Dívám se kolem sebe, hezčí než u něj v druhém baráku. Takové jaké jsou plážové domy. Docela mě to uklidňuje, že jsem tak daleko od všeho.

„Napij se." nabízí mi vodu. Piju až do dna.

„Takže, co tady?" postavím se.

„Tady? Můžeš dělat co chceš, jen chci, abys zapomněla na svého otce, jinak tě to zničí." chytne mě za pas.