Pan Doktor

XXVII

Brzo ráno mi Sean změřil teplotu a tlak. Kvůli včerejšímu výlevu.

„Jak ti je?” Políbí mě.

„Celkem nic moc, ale líp než předtím.”

„Dobře, kdyby ses necítila, tak nikam nechoď.”

„To určitě zvládnu.”

„Nepřeceňuj se.” přilne mě víc k sobě.

„Seane, to zvládnu.”

„Dobře. Tak jo.”

                                ~

Zazvoní telefon.
„Sakra. Ano?” podívá se na mě.
„Dobře, zkusím to. Dík, ahoj.” vypne hovor.

„Kdo to byl? A co chtěl?”

„Mark, chce od malé krev. Jen vyšetření. Byla už na odběru?”

„Já nevím, co jí máme my, tak myslím, že ne.”

„Znám tebe jak vyvádíš u toho. Může být po tobě.”

„Hej!” hodím po něm polštář.

Sean se přisune ke mě.

„Jak myslíš.” otočím se proti němu.

„Nebuď urážlivka.” směje se. Otočí mě k sobě.

„Jak se vám daří?” sáhne mi na bříško.

„Naštěstí dobře.” chytnu ho za ruce a zavřu oči.

„Tak se hlavně šetři.”

„Ano. Neboj.” otevřu oči a opřu se o jeho hruď. „Můžu tě pak o něco poprosit?”

„Ano, klidně.” podívá se na mě. „Trápí tě něco?”

„Jedna maličkost.”

„Fajn.” Políbí mě na čelo.

Usměju se na Seana.

„No nic, musíme vstát. Jedeme do nemocnice.”

„Dobře.”

                                ~

„Nemusíš se toho bát.” uklidňuje Sean pláčící Sofii.

„Já tam nechci, mě to bolí.” Sean ji obejme. Všímám si, že Sean je rozený rodič, dokáže si poradit snad se vším, co se týče dětí. Jeho máma ho úžasně vychovala.

„Jehla nebolí, neboj. Bude to jen chvilka.” zvedne Sofii na vyšetřovací lůžko a začne víc vyvádět. Vezme ji zpět do náruče. Koukne na mě. Mrknu na něj.

„Sofie, můžu ti něco ukázat?” souhlasí. Postaví ji na nohy a místo ní, posadí mě na lůžko.

„Ukážu ti, že jehla nebolí, ano? Tvoje maminka taky měla strach z jehel a myslím, že má i teď, ale aby zjistili jestli je zdravá nebo ne, tak ji musíme jednou za čas vzít krev. Tak jako tobě, tak jako všem. I mě. Nemusíš se toho vůbec bát.”
Ruku mi nastaví do pravého úhlu. Párkrát zacvičím. Píchne mi jehlu a zavede mi antibiotika.

„Aspoň to budeš mít za sebou.” kývu. Políbí mě.

„Tak co?”

„Ještě ty.”

„Ještě já?”

„Ano.”

„Tak první tebe, pak půjdu já.”