Vinna

Obětuju se

Nebylo mi jasné, kdo ten vzkaz mohl napsat, jedině nějaký jasnovědec, protože kdo jiný by mohl vědět, že přijedu k oupštěné jeskyni, u které jsem ještě nikdy nebyla. Celá zmatená jsem nasedla zpátky na koně a vrátila se ke starému, zchátralému baráku, kde už na mě čekal Nick.

,,Tak co, jak se ti líbila projížďka?" pomohl mi slézt dolů a sevřel Hopinu uzdu pevně do svých rukou.

,,Nakonec to bylo fajn," skrývala jsem své vyděšení a zmatek.

Nick odešel s Hope nejspíš do stáje a já se uklidila do pokoje. Lehla jsem si na postel a začala přemýšlet, o tom, co bude dál. Nemůžu se vrátit k Marusovi, protože by mě měl pod svou kontrolou, takže bych nemohla pomoc Dylanovi. Zbývala jen jedna jediná možnost, ze které jsem nebyla příliš nadšená. Ležela jsem na velké posteli s hlavou zabořenou do měkkého polštáře, když v tom do místnosti vešel Nick.

,,Jsem rád, že jsi tu se mnou," snážil se mě uchlácholit milými slovy, ale já dobře věděla, o co mu jde.

Sedl si vedle mě a pomalu mě začal vískat ve vlasech. Přetočila jsem se na břicho, abych mu lépe viděla do obličeje.

,,Nicku.." chtěla jsem mu sdělit jak mě projížďka vyčerpala, ale jeho prst zakrývající mé rty mi to nedovolil.

,,Už nic neříkej," pronesl sladkým hlasem a vášnivě mě políbil, což jsem mu oplatila.

Svá ústa přesunul k mému krku, kde pokračoval s něžnými polibky, kterými si udělal cestičku až k mému výstřihu.

,,Nicku, ne!" prudce jsem se zvedla do sedu a dodala: ,,Jsem unavená", tohle bych nemohla Dylanovi udělat.

,,Typická vymluva ženy," odpověděl mi se smíchem a zavřel oči.

Také bych měla jít spát, ale to do mého plánu nepatřilo, potřebovala jsem utéct od Nicolase a najít člověka, kterého ze srdce nenávidím. Počkala jsem až Nick upadne do hlubokého spánku a poté se co netišeji vyplížila ven z pokoje. Největším mým problémem, bylo jakým směrem bych se měla vydat. Nakonec jsem vzala telefon a vytočila Jamesovo číslo, nic jiného mi totiž nezbývalo.

Já: ,,Nazdar, potřebuju pomoct, jsem na ranči u Weedlenstrage, potřebovala bych odvoz a hlavně si s tebou chci o něčem promluvit, čekám tě za deset minut" za celou dobu jsem ho nepustila ke slovu. Jediné, co mé uši do něj zaslechly bylo slovo ok.

Z pohledu Dylana:
,,Za všechno může ona" už pět minut mi byla vštipována do hlavy tato věta, která vycházela z úst krásné blondýnky. Hladila mě po ruce a dodala: ,,Pokud ji zabiješ, moc nám tím pomůžeš".

Tak je tu další díl, trochu krátký, ale zítra čekejte delší.😊
Omlouvám se pokud jsem vás vystrašila s tím, že skončím s psaním. Jedna osůbka (vlastně se na tom podílely i vaše komentáře) mě přivedla k rozumu.
Taky jsem se rozhodla, že každá kapitola bude někomu věnovaná.
Jinak líbil se vám tenhle díl?
Děkuju za přečtění. 😊💖