Vinna

Isabella

Přijeli jsme k velkému baráku nebo spíše vile. Sluneční paprsky pronikaly křišťálovými okny do interiéru budovy. Pocit, že se nacházím ve snu, stále sílil. Chlapec, jehož jméno mi doposud nebylo známo, mi ukázal vybavení a prostory celého baráku, až na jednu místnost s bílými dveřmi, tu si nechal až naposled.

Vešli jsme dovnitř růžovo bílého pokoje, který vypadal jako domeček pro panenky. Na veliké posteli s nebesy ležel nespočet plyšáků různých velikostí. Na zdech visely obrázky poníků a jednorožců. Uprostřed pokoje na bílé židličce seděla holčička, která držela v ruce žlutý hrníček a předstírala pití nějakého nápoje.

,,Tak tohle je Isabella, moje sestra",malá holčička přicupitala k nám, zdvihla hlavu a líbezně se usmála.

,,Ahoj Isabello, já jsem Kathrin a s tvým bráškou jsme se dohodli, že tě dnes pohlídám, protože on má nějakou práci", onen kluk poprvé uslyšel můj hlas a leknutím trhl hlavou mým směrem. Zůstal na mě koukat, jako bych měla na hlavě mísu s ovocem.

,,Pojď Kathrin, ukážu ti svoje panenky", vzala mě za ruku a běžela k velké, bílé skříni. Když jsem jí pomohla otevřít dveře, vykoukl na nás velký, bílý domek pro panenky.

Malá holčička okamžitě začala organizovat, jak přesně si budeme hrát, která panenka bude moje a která její. Mně doposud neznámý kluk opustil místnost s loučící se frází a zmizel v tmavé chodbě jako stín.

,,Máš ráda svého brášku?", začala jsem od malé Isabelly trochu vyzvídat. Odložila veškeré hračky, které v rukou držela a zamyslela se. Tipovala bych jí tak 5 let možná i o rok víc.

,,Mám Lukase moc ráda", zašklebila se, rozhodila rukama a já konečně zjistila jméno onoho kluka. Její hlas byl velmi příjemný a roztomilý, vypadala jako malá panenka, úplně do celého prostoru zapadala. Pozorovala mě svýma tmavě hnědýma očima a přitom si nervózně pohrávala s tmavými, kudrnatými vlásky.

,,Je na tebe hodný? ", navázala jsem na předešlou otázku a Isabella jen kývla na souhlas.

,,Pojď si ještě hrát", zavýskla radostně a táhla mě pryč.

Z pohledu Lukase:
Nasedl jsem do svého auta, kde už na mě čekal Kevin, který doposud Isabellu hlídal. Jeli jsme si vyřídit účet s mou starší sestrou. Vím, že není moc zodpovědné nechat svou mladší sestru v rukách dívky, kterou jsem potkal na ulici, ale nic jiného mi nezbývalo. Navíc mi přišla strašně povědomá, jako bych ji dřív už někde viděl.

Vešli jsme do staré budovy jedné zkrachovalé firmy, kde na nás už měla podle dohody čekat má sestra. Celá hala působila tajemným dojmem, nikdy před tím jsem tu nebyl, se sestrou se scházíme vždy na jiném místě. Zdi oplývaly odstínem špatně natřené, olivové barvy, která se místy míchala s uhlovitě černou. Vysoká, štíhlá blondýnka vyšla zpoza rohu na vysokých černých podpatcích a přivítala mě vřelým úsměvem, který jsem jí tentokrát neoplatil.

,,Tady máš tu vakcínu sestřičko", podal jsem ji lahvičku s modrou tekutinou.

,,Díky, určitě na vše zapomene?", nevěřila v sílu zázračné ampulky, ale obálku s penězi mi přeci jen předala. Kývl jsem na souhlas, na což si ona založila zkumavku do přední kapsy upnutých kalhot.

Na poslední chvíli jsem si všiml kanceláře s tmavými skly.

,,Co tam máš? Nirhtak vyklop to!", znejistěl jsem, jelikož místnost vypadala poněkud podezřele a má sestra uhla očima.

Nečekal jsem na její svolení a otevřel obrněné dveře, za kterými se skrývalo několik přístrojů a černé, kožené křeslo, ze kterého na mě hleděl černovlasý kluk, napojený na různé hadičky.

,,Co to je?, naštvaně jsem na ni zařval.

,,Víš co? Neříkej mi to. Dělej si, co chceš, ale mě do toho už netahej",nečekal jsem na její odpověď. Byl jsem ze všeho tak moc vytočený. Ze zlosti mi uprostřed čela naběhla modrofialová žíla. Vždycky jsem tušil, že se s něčím patlá, ale nikdy jsem nevěděl s čím. Teď už to ani vědět nechci.

,,Ty jsi o tom věděl? ", podíval jsem se na Kevina, který mlčel a sklopil zrak ke svým onošeným botám.

,,Tak si toho kluka klidně zničte", vyřkl jsem poslední slova a zamířil k autu, Kathrin s Isabellou už na mě určitě čekají.

Tak je tu další díl.
Čtete to ještě vůbec někdo? 😮
Líbil se vám tenhle díl?
Děkuju za přečtení a trpělivost. ❤❤