Vinna

Lívance s odměnou

Věšel jsem do Isabellina pokoje, ale kromě panenek pohozených na zemi tu nikdo nebyl. Znejistěl jsem, mou osobu náhle přepadl strah a výčitky svědomí, že jsem nechal svou malou sestřičku holce, kterou vůbec neznám. Nevěděl jsem kam jít dřív
a co dělat, když v tom mé uši zaslechly hlasitý smích, který se ozvýal z kuchyně. Pomalu jsem se přemístil do chodby a už z dálky zahlédl Kathrin. Černé přiléhavé kalhoty jí zakrývala krajkovaná zástěra zavázaná nahoře za krkem.

,,Co to tu provádíte?", pronesl jsem se smíchem, avšak uvnitř mi spadl kámen ze srdce. Isabella okamžitě skočila kolem mého krku.

,,Lívance", odpověděla mi na otázku radostně a stále se držela mých ramen jako klíště.

,,Už budou skoro hotové", ozvala se Kathrin držící rozdělané mléko. Úsměv od ucha k uchu jí nesmírně slušel.

,,Tak to je dobře", malá Isabell se mě konečně pustila. Jen tak na oko jsem se podíval na recept. Když Kathrin nedávala pozor na to, co dělám, vyklopil jsem rozdělané mléko na její babičkovskou zástěru a kousek žlutého trička.

,,Jejda", vydal jsem ze sebe provokativně. Malá Isabella se nepřestávala smát a utíkala pro vařečku.

,,To znamená válku", zašvitořila Kathrin a hodila po mě dvě vajíčka. Vzal jsem rozdělanou hladkou mouku a přiskočil ke Katrhin jak nejrychleji to šlo. Snažil jsem se na ni balík vyklopit, ale ona byla rychlejší a obrátila pytlík proti mně. Celý bílý jsem ji objal a otřel tak ze sebe aspoň polovinu věcí, které přistály na mých věcech. Trochu jsem se od ní odtáhl a zadíval se jí do očí, ze kterých vyzařovala nejistota a kapka strachu. Vůbec nevím co mě to napadlo, jako smyslů zbavený jsem se k ní pomalu naklonil v domnění, že se ji pokusím políbit. Zpanikařila a rychle udělala krok dozadu.

,,Tak to by stačilo", ukončila tohle divadlo, celá rozrušená a začala nalévat těsto na pánev.

Malá Isabell namazala lívance ovocnými marmeládami a pomazala šlehačkou. Všichni jsme si společně sedli ke stolu a pustili se do výborného, společně vytvořeného jídla.

Po výtečné večeři šla Kathrin uložit Isabell, chtěl jsem to udělat já, ale ta paličatá holka si nedala říct. Z bílých dveřích se nesela pohádka o Felixovi, když utichl dětských smích, nakoukl jsem škvírou ve dveřích do pokoje. Kathrin právě sundavala ruce malého, spícího děvčátka ze svého krku. Dala ji pusu na čelo a chystala se k odchodu, rychle jsem odběhl od dveří dál, ale Kathrin mě zastihla.

,,Ale, ale my tu máme špióna", pronesla žertovně a prohrávala si s pramínkem vlasů.

,,Moc hezky se k ní chováš , má tě moc ráda, oblíbila si tě", ocenil jsem její chování a ona zčervenala.

,,A ty?", vím moc dobře na co se ptala, chtěla vědět jaký názor na ni mám já, ale to jsem ji prozradit nechtěl.

,,Já? Já mám pro tebe otázku. Přijmeš moje pozvání ven?", chytl jsem ji za ruku, ale ona se okamžitě začala smát. Tahle dívka na mě působila velice zajímavě. Křehké, pohldné, milé stvoření se zvláštním strachem a nejistotou v očích. Něco na té dívce bylo, netuším co, ale není obyčejná.

,,Kam ven?", nechápavý pohled v jejích očích mě malinko rozhodil, ale ne na dlouho.

,,Nech se překvapit", koutky se mi sbíhaly do lehkého úsměvu.

,,Víš kde je koupelna", předal jsem ji taštičku a ukázal směr, kterým se má vydat.

Z pohledu Kathrin:
Otočila jsem zámkem a z černé dárkové taštičky vytáhla bílé šaty pod kolena s kratšími, krajkovanými rukávy. Na dně balíčku se schovával kufřík s nejzákladnější kosmetikou, pod kterým jako velký bonus ležely bílé lodičky na menším klínku. Nevím, co to má každý ve zvyku mi dávat v taštičkách oblečení, které si mám vzít. Navíc mi Lukas nepřipadal jako někdo, kdo by si to mohl dovolit.

Vyšĺa jsem z koupelny do obývacího pokoje, který zel prázdnotou. Až když se za mnou ozvaly něčí kroky, pomalu jsem se otočila. Můj pohled padl na chlapce s upravenýma, zrzavýma vlasama, který nebyl příliš pohledný, ale v tuto chvíli mu to opravdu slušelo. Černé kalhoty mu končily u značkových tenisek stejné barvy a nijak nevypracovanou hruď mu zakrývalo tmavě modré triko.

Odvezl mě na tajuplné místo, mýtina uprostřed lesa, na které stál jeden jediný, roubený dům. Nebála jsem se, nebyl k tomu žádný důvod. Jeho jiskra v očích a sympatický úsměv mi dodávaly pocit bezpečí. Vevnitř bylo vše ze dřeva a krásně to tu vonělo. Nebyli jsme jedinými hosty v tomto podniku, což mě velmi překvapilo. Náš stůl se nacházel u okna. Na stole svítily tři čajové, vonné svíčky.

Ani jsem nedostala možnost si cokoli objednat, protože nám mladá slečna přinesla dvě velké skleničky, jakoby s námi počítala.

Nabrala jsem žlutou tekutinu ze skleničky na jejímž dně zářilo cosi červeného. K mému úžasu, jsme měli již předem objednanou horkou, bílou čokoládu s jahodami.

,,Kathrin, chtěl jsem se tě na něco zeptat", přejel mi po ruce a sklopil pohled k desce sotlu.

Z pohledu Nirhtak:
Je mi jedno, že mě můj bratr zavrhl, hlavně, že mám to co potřebuji. Mé šikovné ruce odpojily chlapce od přístrojů a začalo učení.

,,Tato dívka je zlem, které musíme zničit", držela jsem v ruce fotografii té slavné 'krásky' Kathrin.

,,Budeš ji sledovat, aby jsi zjistil jak žije a když nastane nejvhodnější chvíle, konečně to ukončíš, rozumíme si?", dokončila jsem spokojeně svou myšlenku.

,,Ano má paní", odpověděl a já poznala, že se celá operace stává úspěšnou v můj prospěch.

Táák, konečně je tu další díl. 🐙🐙🐙
Líbí se vám?
Na co si myslíte, že se Lukas Kathrin zeptá?
Prosím ty, co rádi opravují gramatické chyby, nemusíte je sem psát. Tento příběh i jeho první část postupně upravuji a opravuji.
Děkuju za přečtení. ❤🤗