Vinna

Je to tady

Z pohledu Kathrin:
Dojeli jsme k našemu domu. Je to zvláštní pocit, ještě před pár dny byl pro mě Lukas zcela cizí člověk a tento dům, jako každý jiný a najednou ho považuji za skoro vlastní.

Tolik věcí se změnilo. Lukas je moc milý a Isabell je jako dcera, kterou jsem mohla mít, ale nikdy neměla. Stejně se mé myšlenky ubíraly k tomu klukovi, který se mi vryl jak do paměti, tak i do srdce. Kdo ví, co si musí vytrpět, zatímco já tu ztrácím čas a  užívám si bez něj.

Uložila jsem Isabell do postýlky s nebesy mezi hromadu plyšáků. Byla tak unavená, že ani nepotřebovala pohádku na dobrou noc. Políbila jsem ji na čelo a potichu za sebou zavřela dveře.

Na gauči se rozvaloval již převlečený zrzek. Měla jsem v plánu jít ven, ale on mávl rukou na znamení, abych si k němu přisedla. Mé tělo kleslo na koženou sedačku a Lukas se přisunul blíž.

,,Já...chtěla jsem ti jen říct, že půjdu ven...sama," prozradila jsem pravdu, nejistě mu hleděla do očí a čekala na odpověď.

,,Určitě běž. Jenom jsem ti chtěl poděkovat za krásný den," řekl tak mile, až se koutky mých rtů zkřivily do úsměvu.

,,To já děkuju, že jsem tu mohla zůstat," snažila jsem se být stejně milá jako on.

,,Co se vlastně stalo? V ten den, co jsem tě vzal k sobě, jsi vypadala hrozně" nejspíš si chtěl povídat. Zatvářil se lítostivě a já se dala do smíchu.

,,Děkuju za lichotku," pronesla jsem ironicky a nepřestávala se šklebit.

,,Víš, že jsem to tak nemyslel," usmál se skoro až omluvně a položil mi ruku na stehno, na což jsem znervózněla.

,,Proč jsi mě vzal k sobě? Vždyť jsem byla nebo pořád jsem úplně cizí holka", na malou chvíli jsem zapomněla, že jsem někam chtěla jít.

,,Viděl jsem, jaký frajer tě přivezl, nenávidím toho pokrytce," mezi obočím se mu vyrýsovala nápadná vráska.

,,Tak to jsme dva" usmála jsem se, i když se to zrovna moc nehodilo. Ale Lukas se mírně ušklíbl a svou ruku posunul výš, čímž mi připomněl mé plány.

,,Mohl by jsi mě někam svézt?" optala jsem se nedůvěřivě a hbitě sundala Lukasovu ruku ze svého stehna. Vybavilo se mi místo, o kterém se zmiňoval James. Nevím zda to nebude nějaká léčka, ale žádnou jinou spojitost s Dylanem nemám.

Lukas na mou otázku odpověděl pouhým pokývnutím hlavy. Nastoupili jsme do auta a vydali se ke starému sídlu bývalé, počítačové firmy.

Z pohledu Dylana:
Čekal jsem před velikým domem, než konečně vyjde ta dívka z fotografie, kterou mám pečlivě ukrytou v kapse.
Vyšla s jakýmsi ošklivým zrzkem, který se stále usmíval jako sluníčko na hnoji. Protivil se mi už od pohledu, připadal mi, jako takový, slušný vlezdoprdelka. Sledoval jsem jejich cestu autem, ale když jsem si uvědomil jejich cíl, musel jsem něco udělat, i když nevím co.

Černé auto odbočilo vpravo k odpočívadlu, což bylo pro mě znamení. Nehezký kluk vystoupil z vozu a zamířil k toaletám.

Na nic jsem nečekal, sedl si na místo řidiče vedle nezajímavé dívky a šlápl na plyn.

Tak je tu další díl.
Omlouvám se, za to čekání, doufám, že si to ještě někdo přečte. 🙈
Byla jsem nějakou dobu v Americe, tak jsem se k psaní nedostala.
Co říkáte na tento díl?
Děkuju za přečtení a trpělivost. ❤😇